Ozve se startovní výstřel a nestane se téměř nic, pouze několik plachetnic se pozvolna dostává do závodního tempa. Je to jeden ze sportů, který je lepší provozovat než sledovat jako divák. I když... Čas od času, při rybaření na Slapech, s potěšením sleduji elegantní umění místních lodníků a vždycky si vzpomenu na otcovy plány obeplout na plachetnici svět. Když ho v šedesátém roce definitivně vyhodili z armády, začal s přáteli stavět plachetnici a do svých plánů zahrnoval také mne. Přišlo mi to tenkrát jako velmi legrační, ba přímo šílený nápad a bral jsem to s velkou rezervou.
Otec byl ovšem starý dobrodruh - vypovídá o tom i jeho účast ve druhé světové válce na východní frontě, kde ho vyznamenali řádem hrdina Sovětského svazu, o kterém ale matka, která se účastnila tamtéž, prohlásila, že mu ho byl čert dlužen. S odstupem času musím přiznat, že by se mu plán s lodí asi býval povedl. Zemřel bohužel mlád, ve věku jedenapadesát let, v roce 1967. Plachetnice zůstala nedostavěna a já jsem v té době měl myšlenky na úplně jiné věci. Samozřejmě mě tenkrát napadalo, jak to chce udělat, aby se vůbec dostal ven. Kdyby loď dostavěli v šedesátém osmém, šlo by to asi poměrně lehce. Později už velmi ztuha. Možná ale, že by se ho komunisté tenkrát rádi zbavili.
Pokud si ovšem pamatuju, tenhle kousek se povedl mořeplavci Richardu Konkolskému. Vidíte, taky Richard. Prostě... Touha je zázrak, kámo, zázrak, jak zpívá Daniel Landa.
O autorovi| Richard Tesařík, hudebník a herec
