Obchod s výtvarným uměním se začal rozvíjet až po roce 1989. V Čechách začaly vznikat galerie – některé přetrvávají a mají dobrý program, jiné obchodují s druhořadým zbožím. Zatím se u nás nevytvořil systém, ve kterém by galerie měly dost prostředků, aby s umělci uzavíraly exkluzivní smlouvy.
Za minulého režimu byly zavrženy aukce – čeští umělci byli tedy do značné míry vyřazeni z Evropy a ceny jejich prací byly až nesmyslně nízké. Situace se sice postupně mění, ale pořád ještě není srovnatelná se zeměmi, kde nebyl svobodný vývoj přerušen. Ale i tak řada galerií ceny nežijících i žijících umělců postupně dostává na odpovídající úroveň. Tak třeba Boudníkovy grafiky nejsou za pár korun jako v 70. letech, ale vyhouply se na několik desítek tisíc. Totéž platí i pro umělce, s nimiž se obchoduje v zahraničí (Zdeněk Sýkora, Jiří Kolář, z mladších Jiří Černický). Už se navíc nedá levně koupit obraz, socha či kresba známějšího kubisty, expresionisty či díla meziválečné avantgardy. Zvyšuje se ohodnocení děl umělců 60. let. Některé galerie jsou schopny u nás nebo i v cizině nabízet a také prodávat i nejsoučasnější české umění. Některé umělce (Zdeněk Sýkora) zastupují i zahraniční galerie. Pořád platí pravidlo, že nejprogresivnější současné umění se prodává většinou těžko, málokdy se spojí kvalita s popularitou. Ale i takové případy se najdou, třeba Matej Krén.
Už řadu let jsou u nás zastoupeny i zahraniční aukční síně se starou tradicí (Christie’s, Sotheby’s). Zásluhou stále přirozenějšího začleňování naší kultury i sítě komerčních či nekomerčních galerií do mezinárodního kontextu se v posledních letech několikrát vyhouply ceny děl některých našich moderních malířů do nebývalé výše.
Díla slavných umělců, jako jsou František Kupka, Josef Čapek nebo Emil Filla, zvedají tržby aukčních síní na dříve nepředstavitelnou úroveň. V případě Kupky je to jistě hlavně proto, že je dnes považován za jednoho z největších pionýrů abstraktního umění, u Čapka pro jeho svébytné rozvinutí kubismu. Tak dochází k tomu, že roční obraty největších společností obchodujících s uměním dosahují v některých obdobích hodnoty přes 100 milionů korun. Jednou z nejúspěšnějších síní se stala společnost 1. Art Consulting Brno. Rekordy překonávají nejen dosažené, ale i vyvolávací ceny. Tak například stejná společnost nabídla jiný Kupkův obraz (Výšky IV), jehož vyvolávací cena dosáhla hodnoty 12 milionů korun, a konečná cena pak dokonce překročila 23,1 milionu. Hlavně v posledních letech se tedy výrazně zvedají obraty dražeb a s tím samozřejmě i výdělky aukčních síní. K těm nejznámějším se řadí Dorotheum, stará vídeňská aukční síň, která má v Praze už dlouho pobočku. V posledních letech se daří i pražské Galerii Art. Ta se nebojí zkusit malíře a sochaře, kteří se v poslední době na trhu takřka neobjevovali, ale jejichž tvorba má své nesporné kvality. Na její nedávné aukci, na které se shromáždila řada zajímavých položek, udivila cena za obraz Josefa Čapka Dáma v růžovém, která se vyšplhala na 12 milionů korun.
Systém našich aukcí se po roce 1989 vyvíjel jen zvolna. Rekordy se poměrně dlouho pohybovaly mezi 3 a 4 miliony. Teprve v roce 2000 se situace změnila, když Fillovy Zlaté rybičky byly vydraženy na aukci organizované společností Antikva Nova Kodl za překvapivých 7,3 milionu korun. Až loni ceny opět poskočily. V roce 2006 se stala do té doby nejdražším obrazem Koupel nohou od Josefa Čapka za 9,3 milionu korun. Kdo chce umělecké dílo některého z našich klasiků prodat, právě teď může počítat s tím, že cena vystoupá na odpovídající výši.
Pro současnou situaci je také charakteristické, že se konečně vytvořila vrstva zámožných sběratelů. Většinou sázejí na osvědčené hodnoty české moderny, někteří se specializují na určitou skupinu, směr nebo dokonce autora. Počet kvalitních děl výrazných představitelů moderny ale není nevyčerpatelný. Postupně se tedy dostávají nejdůležitější díla do zavedených stabilních kolekcí. Tak se v poslední době pomalu vyčerpává nabídka kvalitních děl českých symbolistů (Schikaneder, Preisler), expresionistů a již zmiňovaných kubistů a surrealistů (Toyen, Štyrský, Šíma).
Důležitou součástí našeho obchodu s uměním se stal také veletrh Art Praha, který se v posledních letech konal hlavně v Mánesu a kde se pravidelně představuje řada českých i zahraničních galerií. Právě vMánesu se každoročně koná také Veletrh starožitností.
Bohužel zahraničních veletrhů se zúčastňuje jen málo našich galerií, protože už sama účast stojí poměrně dost (až statisíce korun). Navíc je často nutné splnit celkem náročné podmínky, prokázat se několik let trvajícím kvalitním výstavním programem atd. Některé galerie se například o účast na slavném veletrhu Art Basel ucházejí několik let, než jsou vůbec přijaty. Ale přes všechny naznačené potíže se obchod s uměním přece jen rozvíjí všemi možnými směry a naše klasické i současné umění aspoň do jisté míry berou na vědomí také na některých zahraničních akcích. Velký podíl na tom samozřejmě mají jednotlivci, kteří si dokáží vytvořit mezinárodní kontakty.
