Česko je jedna z posledních zemí Evropské unie, společně s Lotyšskem a Rumunskem, které pro úřední změnu pohlaví vyžadují sterilizaci. Nedávno od této podmínky odstoupilo už i Slovensko. „Právní úprava se u nás procesem změny pohlaví začala zabývat až od 90. let, kdy byl kodifikovaný současný postup,“ nastínila Šimáčková Laurenčíková.
Postup upravuje občanský zákoník, zákon o specifických zdravotních službách a zákon o matrikách. Ty se věnují lékařským zákrokům či podmínkám pro změnu jména. To se navíc musí měnit hned dvakrát – v průběhu tranzice musí být změněno na neutrální.
„Pokud chcete, aby stát a společnost uznali vaši identitu, musíte podstoupit invazivní operativní zákroky. Ty s sebou nesou četná zdravotní rizika a brání mít děti. Trans lidé tak stojí před dilematem, zda zákrok podstoupit se všemi nepříjemnostmi, nebo jej nepodstoupit a zůstat uvězněni ve své původní identitě,“ popsala situaci zmocněnkyně.
Ústavní soudy napříč Evropou přitom kastraci označují za protiprávní. Evropský soud pro lidská práva v roce 2017 označil podmínku kastrace za porušování lidských práv. „Nikoho nelze nutit, aby se rozhodoval mezi tělesnou integritou a identitou,“ podotkla.
„Požadavek kastrace odporuje základním lidským právům,“ potvrdil také náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák. Medicínské standardy se v současné době také kloní k psychologické podpoře a hormonální léčbě. Česko zůstává v legislativě osamoceno.
„I naše ministerstvo se postavilo k tomuto problému tak, že by bylo vhodné podmínku sterilizace odstranit a požadovat pro úřední změnu pohlaví pouze diagnózu,“ dodal. Návrh předložit resort spravedlnosti již v roce 2018.
Pohlaví by mělo být možné změnit prohlášením před úřadem, na základě potvrzení od specializovaného lékaře. Otázkou je, od jakého věku nebo jestli by odborný lékař či lékařka měli být z oboru psychiatrie či sexuologie.
V současné době je také problémem nedostatek znalců a znalkyň.
Trans lidé nejsou jen ti přeoperovaní
Youtuberka a softwarová vývojářka Lenka Králová z organizace Transparent pak popsala svou žitou zkušenost. Ukázala svou občanku napsanou na mužské jméno. „Je to potupné někde ukazovat,“ podotkla.
Česká republika je podle ní ojedinělá také v tom, že tranzici řeší výhradně sexuologie. „Vyplývá z toho řada mýtů. Jeden z nich je, že trans lidé jsou ti přeoperovaní, ti, kteří touží nechat si předělat genitál, aby odpovídal,“ popsala. Dodala, že sama se toho bála.
„Chtěla jsem žít ten ženský život. To je to, o co jde,“ uvedla. Pomohly jí hormony, díky kterým začala jako žena fungovat ve společnosti. „Zjistila jsem, že to mi ke štěstí stačí. Všichni mi říkají mladá paní. Vždyť všichni chodíme oblečení, takže to, co mám mezi nohama, nikdo nevidí,“ řekla s tím, že výjimkou je partnerský život, který však také nebyl překážkou.
Účel tranzice je podle ní dospět do stavu spokojenosti a žít život v souladu sám či sama se sebou. „Existují trans lidé, kteří chirurgickou úpravu potřebují. Ale to se týká jen části z nich.“
Králová kritizovala také zákon o matrikách, který nařizuje lidem vzít si pouze existující jméno, a to v souladu s jejich pohlavím. „Lenka Králová bych se mohla jmenovat v kterékoli jiné zemi, se kterou sousedíme, nebo kdybych si nechala uříznout kus těla.“
Není ojedinělé, že se trans lidé nechávají operovat jen proto, aby písmeno v občance získali. Zákroky jsou však často provázené vážnými zdravotními následky.
„Neexistuje zákon, podle kterého by se muselo používat jméno v občance. Například u mladých lidí záleží jen na shovívavosti vedení školy, jestli jim umožní být sami sebou,“ dodala.
Podle výzkumu organizace Trans*parent roste nespokojenost s procesem tranzice. Valná většina trans lidí (téměř tři čtvrtiny) navíc operativní změnou pohlaví prochází jen proto, aby mohli dokončit tranzici. To je nejčastější motivací. Hned v závěsu pak jsou tělesné důvody (71 procent).
„Transgender lidé trpí tím, že jsou jejich doklady v nesouladu s tím, jak se cítí,“ uvedl Viktor Heumann z Trans*parentu.
Mladí trans lidé trpí depresemi, častěji páchají sebevraždy
Klinický psycholog Jiří Procházka pak zdůraznil, že je rozdíl mezi kastrací a modelací nových pohlavních orgánů. Druhá zmíněná operace totiž povinná už není. „Kastrace nejsou indikované ze zdravotního důvodu,“ upozornil s důrazem na to, že někteří lidé na operaci ani jít ze zdravotních důvodů nemohou.
Trans lidé se navíc musí v případě změny pohlaví rozvádět, protože Česká republika neumožňuje stejnopohlavní svazky. „Jdete na operaci, která je náročná, a kvůli tomu pak ztrácíte legální podporu druha či družky,“ doplnil.
Situace je mnohem horší u mladistvých, kteří musejí vyjednávat například kroužky, brigády, praxe či přihlášky na školy. „Jako ČR jsme na špici v sebevraždách dětí a dospívajících. U transgender dospívajících je suicidalita vyšší téměř o polovinu,“ dodal Procházka. A to je jen vrchol ledovce, který skrývá další psychické problémy, například poruchy příjmu potravy či deprese.
„Když operace nebudou povinné, méně lidí zatíží pojišťovnu. Ale hlavně to zlepší duševní stav během tranzice,“ nastínil benefity zrušení povinných operací.
Rodový nesoulad podle sexuologa Pavla Turčana trápí ve společnosti více lidí, než se běžně uvádí. Ne u všech je však tak silný, aby chtěli podstupovat celý proces tranzice.
„Pro dlouhodobou hormonální léčbu není zneplodnění a odstranění pohlavních orgánů nutné. Když nedojde k odstranění, a daná osoba přesto užívá hormony, nedochází ke zvýšenému riziku nádorů či jiných komplikací, jak se předpokládalo v minulosti“ představil moderní poznatky.
Požadavek kastrace je z hlediska lidských práv naprosto nepřístupné a nepřijatelné. Je jedno, jestli bude nazývaná zneplodnění, stále to bude kastrace, doplnil s tím, že požadavek operace není ochrana trans lidí.
