Nevěříte? Psal se rok 1987 a devátou etapou Závodu míru, též známého jako Tour de France Východu, byla časovka v Harrachově. Na její závěr, kdy jezdci šplhali po betonové cestě až k hraně můstku, padali či se měnili v běžce a pěšáky, se vzpomíná dodnes.
„Když jsem ten kopec spatřil, napadlo mě jediné - tohle je totální šílenství,“ vybavuje si televizní komentátor Robert Bakalář.
„Mně to připadalo jako nesmysl. A nebyl jsem sám,“ dodává tehdejší reprezentant Libor Matějka.
Závěrečných 300 metrů, což byl výjezd od vstupu do skokanského areálu, mělo převýšení 83 metrů (sklon 27,6 procenta). V úplném finále ovšem přišel nejstrmější úsek o délce 53 metrů. Převýšení: 18 metrů. Sklon: 33,9 procenta!
„To je nejvíc, co jsem kdy viděl,“ pokyvuje hlavou Bakalář.
Trenér nesměl psát Himlovi Časovku dokončilo bez sesednutí pouhých 47 závodníků. Dalších 68 jezdců bicykl tlačilo nebo jej táhlo za sebou, vzduchem létaly nadávky. Byli jen tak, v ponožkách, protože tretry po strmém betonu klouzaly.
Ještě víc skličující byl úvod. Z první poloviny startovního pole totiž vyšlapalo v pedálech až nahoru jen osm silničářů. „Naštěstí to ti další začali zvládat. Představte si, že by to nevyjel nikdo! To by mě asi ukamenovali,“ vzpomíná Jan Chaloupka, autor nápadu, podle mnohých ztřeštěného. „Kdepak. Chtěl jsem Závod míru zatraktivnit a myslím, že se to povedlo,“ argumentuje Chaloupka, člen tehdejšího vedení cyklistického svazu a sportovní ředitel Závodu míru na československém území.
Tehdy se ale kritika snesla na hlavu trenéra čs. týmu Kamila Haťapky. „Všichni včetně jezdců nadávali mně, ale já za to nemohl! Naopak - s tou časovkou jsem už dlouho předem nesouhlasil a napsal tři dopisy na vedení ČSTV, že na ni nejsme připraveni a pro závodníky to bude utrpení. Na svazu mi pak důrazně zakázali obracet se na šéfa tělovýchovy Himla či na jiné soudruhy. Prostě to byl befel,“ přibližuje nyní sedmasedmdesátiletý kouč. Vedle vysoké sportovní hodnoty plnil Závod míru také funkci politickou a ideologickou. Proto byl na úspěch v něm kladen velký důraz.
S neobvyklou časovkou nesouhlasilo vedení týmu tehdejší NDR, v jehož dresu jel pozdější vítěz závodu, úřadující amatérský mistr světa Uwe Ampler.
Rychlý posel spěchal z Lipska „Východní Němci hrozili odstoupením a šli si stěžovat k Sovětům. Ti nás ale podrželi,“ poodhaluje zákulisí Jan Chaloupka. „Němci si pak přes noc přivezli z Lipska lehké převody, které jsme my neměli, a jejich závodníci si pod kopcem vyměnili bicykly jako při defektu.“
Časovku vyhrál Ampler s náskokem 22 vteřin. „Časovka byla postavená proti východním Němcům, ale obrátilo se to proti nám,“ myslí si i dnes Libor Matějka. Z čs. jezdců tehdy vyšlapali v pedálech až nahoru pouze on a Jozef Regec.
„Bylo to kruté, ale jel bych to znova, technika pokročila,“ má jasno čtyřiačtyřicetiletý Regec.
Jenže Závod míru, velebený i proklínaný, se jel naposledy v roce 2006.
