PRAHA Do funkce dočasného šéfa Národního parku Šumava byl někdejší federální premiér Jan Stráský dosazen především proto, aby připravil plán boje proti šíření lesního škůdce kůrovce. Týden po jmenování však přiznává, že to nebude snadný úkol. A že obnova parku přirozeným způsobem zřejmě nebude možná. „Rozsah kalamity je takový, že už to s ,lehkou‘ mechanizací nejde,“ uvedl Stráský v online rozhovoru se čtenáři serveru Lidovky. cz.
Těžbu v parku ovšem nechce za každou cenu. „Zatím jsme nedošli k závěru, že by bylo nutné v zájmu zastavení kůrovcové kalamity vůbec těžit,“ ubezpečil návštěvníky parku. Starostové zpoplatnění vítají Stráský dále avizuje, že kromě boje s kůrovcem se zaměří i na další radikální kroky. Zvažuje třeba zavedení poplatků pro běžkaře. „Zpoplatnění vstupu – zejména na nákladné lyžařské stopy – nás časem nemine. Kontrola takového opatření je však obtížná. Zatím bych preferoval zvýšení plateb na parkovištích, jak to známe z rakouské Šumavy,“ řekl Stráský.
Nebrání se ani stavbě lanovky na Smrčinu. „Doufám, že stavbě nezabrání nic,“ říká. Zároveň ale dodává: „Krásnou Šumavu musíme ale narušit co nejméně. Záměrem je stavba lanovky, nikoliv sjezdovky.“ A to i přes to, že podle Stráského lyžařské areály na rakouské straně přispívají k prosperitě obcí.
Šumavští starostové většinou návrh na zpoplatnění běžeckých stop na Šumavě vítají. Podle nich totiž obce už brzy nebudou mít na údržbu tratí peníze. „Stopy se udržují s přispěním evropských fondů a sponzorů, to ale nebude trvat věčně, finance jednou vyschnou,“ řekl LN šéf Svazu obcí Národního parku Šumava Jiří Hůlka.
Pak podle něj obcím nezbude nic jiného než vybírat peníze přímo od lyžařů. „V zahraničí, včetně sousedního Rakouska, je to běžné, nikdo se nad tím nepozastavuje. Prostě za službu se platí,“ řekl Hůlka.
V Alpách jsou některé tratě přístupné zdarma, ovšem až na výjimky se jedná o stopy blízko sjezdařských areálů. Areály berou běžecké lyžování jako rozšíření nabídky, kterou dotují z příjmů na sjezdovkách.
„Za stopy, které nezačínají přímo u sjezdovek, se vybírá, i když sumy nejsou nijak horentní,“ uvedl Hůlka. Například v sousedním rakouském Schönebenu se za přístup na stopu platí – u nájezdu na tratě je parkoviště a vybírá se 2,5 eura. V jiných oblastech Evropy si zase běžkaři koupí kartičku, jakousi permanentku na určitý počet hodin strávených na stopě.
„Lyžař pak může třeba u nějakého bufetu narazit na kontrolu, které musí kartičku předložit,“ popsal LN Pavel Vlček, který jezdí běžkovat na Šumavu i do zahraničí.
Návrh na zpoplatnění stop není revoluční, diskutuje se o něm už dlouho. Odpůrci poplatků argumentovali mimo jiné tím, že platba za stopy nemá v Česku tradici, podobně jako třeba vybírání peněz od vodáků za sjezd řeky. Proto by se řada lidí snažila placení vyhnout, což by zvyšovalo náklady na kontrolu lyžařů.
