Dnes o tom, jak se dá interpretovat fotbal Když mluvíme o překladu, myslíme tím zpravidla převod písemného projevu z jednoho jazyka do druhého. Možná je škoda, že tento pojem chápeme tak úzce.
Za překlad by se dala považovat i inscenace dramatického textu na jevišti nebo provedení partitury symfonické skladby dirigentem a orchestrem. Mohli byste oponovat, že při překladu třeba románu se už hotový umělecký text převádí z jednoho jazyka do druhého, a vzniká tak jeho nová (víceméně) rovnocenná verze – zatímco na divadelním jevišti nebo v koncertní síni se uvádí v život něco, co jinak existuje jen v jakési zárodečné podobě. Ale muzikologové vám řeknou, že studium Bachových partitur je plnohodnotným estetickým zážitkem, k němuž žádného muzikanta nepotřebují. A třeba Ibsenova dramata také obstojí sama o sobě a člověk se nad nimi bez divadla velice dobře obejde. Mistr pokládal své texty za samostatná literární díla a lze doložit, že mluvil spíš o svých čtenářích než o svých divácích.
O režisérech, hercích, dirigentech či hudebnících se mluví jako o interpretech. Jistě není náhoda, že nejeden jazyk používá tento výraz pro nejbližšího kolegu překladatelova, nebo dokonce druhou polovinu jeho profesní bytosti: pro tlumočníka. Nad probíhajícím mistrovstvím světa v Jihoafrické republice mě napadá, jak by se fotbal dal interpretovat a jak si jej přeložit do světa kolem nás.
Minulý pátek se ve čtvrtfinále střetly týmy Brazílie a Nizozemska. Brazilci do té doby procházeli turnajem jako nůž máslem a považovali celé mistrovství jen za zbytečnou formalitu, aby si nakonec mohli odvézt domů trofej, již by podle svého přesvědčení mohli dostat rovnou. Jaksi se přehlížel fakt, že do té chvíle nenarazili na žádného pořádného soupeře. Nizozemci do té doby vyhrávali jen díky dřině a silné vůli, pastvou pro oko jejich fotbal rozhodně nebyl.
První poločas to vypadalo, že utkání skončí pro Nizozemce ponižující katastrofou. Byli trapní, zatímco Brazilci si dělali, co chtěli, a kdyby místo 1:0 vedli 3:0, nikdo by se nedivil. Zdálo se, že druhý poločas se bude hrát jen z povinnosti.
Pak Brazilci dostali gól. S něčím takovým ve své bohorovnosti vůbec nepočítali (napadá mě srovnání s onou scénou z televizního seriálu Larse von Triera Království, kde dr. Helmer dospěje ke zdrcujícímu poznání: I doktor může onemocnět!). Člověk by býval čekal, že vzápětí rozpoutají peklo a Nizozemce bude zbytek zápasu nadosmrti strašit ve snech. Ale nestalo se. Brazilci se s tím „šokem“ (I fotbaloví bozi můžou dostat gól!) nevyrovnali, vypadli z konceptu a až do konce utkání byli jen karikaturou sebe samých. A vítězný gól naopak vstřelili Nizozemci.
Brazilci jsou známí prosluněnou pohodou, sambou a karnevalem, na těžkosti není v jejich světě místo. Nizozemci po staletí zarputile bojují o život s mořem, jež jim ukrajuje zemi. Při vysvětlování, proč Brazílie (potažmo Latinská Amerika) a Nizozemsko (potažmo západní Evropa) jsou tam, kde jsou, mohou ekonomové a další odborníci směle odložit suché poučky, definice, teorie a fráze a namísto toho problém ilustrovat na živoucím, dramatickém, strhujícím a krásném příkladu v podobě tohoto fotbalového zápasu.
Na námitku, že to byla náhoda a na základě jednoho příkladu se nedá generalizovat, by se dalo říct, že každý přece ví, jak den nato dopadli stejně tak nafoukaní Argentinci v zápase s Němci.
***
První poločas to vypadalo, že utkání skončí pro Nizozemce ponižující katastrofou. Byli trapní a Brazilci si dělali, co chtěli.
O autorovi| Robert Novotný, překladatel
