SEEFELD Původně jich bylo devět, ale po utkání s Portugalskem se jejich počet zredukoval na sedm. Právě tolik českých fotbalistů se na mistrovství Evropy ještě nedostalo na hřiště a zatím se muselo smířit s trpkým údělem náhradníka. „Trénuji naplno a čekám. Může se stát cokoliv, třeba přijdou nějaké karty nebo zranění,“ říká Tomáš Sivok. Pouze na lavičce v obou zápasech zůstali ještě brankáři Blažek a Zítka, obránci Pospěch a Kadlec, záložník Skácel a útočník Fenin.
Čekání na šanci je s výjimkou Blažka u všech o to napínavější, že si dosud na velkém šampionátu nezahráli. „Kdybych nenastoupil, nebyl bych zklamaný. Já jel na Euro za odměnu. Hlavní je, aby se zvládl zápas s Tureckem,“ tvrdí Sivok.
Zní to jako zdvořilostní fráze, ale ve skutečnosti hráči snášejí lépe vysedávání na lavičce v reprezentaci než v klubu. „V klubu bych to tak jednoduše nebral. Tam bojuji neustále o základní sestavu, ale tady reprezentujeme celou zemi,“ potvrzuje útočník Martin Fenin.
Připravuje se na zápas jako ostatní, jenže pak jen devadesát minut sedí na lavičce, a když se jeho spoluhráči jdou druhý den po utkání vyklusat, jeho čeká normální trénink. „Po zápase máme tvrdší tréninky, ale jinak se chystáme s týmem, jako bychom měli nastoupit,“ popisuje Sivok odlišnosti v přípravě na utkání.
Rozdílná je i koncentrace při zápase. Zatímco většina hráčů tuší, kdy přijde jejich chvíle, náhradníci musejí být v napětí neustále. „Nejsem na to z klubu zvyklý, ale už atmosféra toho turnaje vás dokonale nažhaví. Podívejte na Vencu Svěrkoše, jak slíznul všechnu smetanu,“ připomíná Fenin případ útočníka, který jako střídající hráč rozhodl o vítězství nad Švýcarskem.
Na lavičce klidně až do finále Jistotu, že si na šampionátu zahrají, hráčům nezaručí ani nominace. Na předloňském mistrovství světa se do hry nedostali brankáři Blažek a Kinský, stejně jako obránci Jiránek s Marešem. Před čtyřmi lety na Euru v Portugalsku stejný osud potkal opět brankáře Kinského.
V podobné situaci se letos možná ocitne náhradní gólman Daniel Zítka. „Kdybych byl ve stejné pozici i 29. června, kdy se hraje finále, byl bych spokojený,“ směje se.
Zítkova role je i tak nevděčná. Vždyť z 80 týmů, které se v historii Eura na turnaj probojovaly, jich jen dvanáct využilo druhého gólmana. A jen jednou se stalo, že si zachytala i brankářská trojka.
V českém týmu paradoxně role dvou náhradníků Petra Čecha nejsou rozděleny. Kdyby se tak česká jednička zranila, musel by trenér Brückner rozhodovat operativně. „Není to nic zvláštního, vždyť o sestavě se často rozhoduje až dvě hodiny před utkáním,“ dodal Zítka.
O autorovi| PAVEL KALOUŠ; (od zpravodaje LN v Rakousku)
