Stieranka jako Svědek Jehovův odmítl v roce 1950 obléct uniformu. Soud ho kvůli tomu poslal na několik let do vězení, Vaš posléze rozsudek posvětil, navíc vyčetl soudci, že ho odůvodnil nevhodným způsobem, který může vyvolávat dojem perzekuce pro náboženské přesvědčení. (OKOLNOSTI SERVER LIDOVKY.CZ PODROBNĚ POPSAL ZDE).
Když případ letos vydaly archivy, Müller zaslal ministryni spravedlnosti podnět ke stížnosti pro porušení zákona, jenže Benešová ho odmítla s tím, že sám Stieranka se za svého života nepokusil očistit. Advokát ji proto v říjnu upozornil na 14 totožných případů, kdy ministr spravedlnosti stížnost podal a Nejvyšší soud mu vyhověl.
Poznámky Karla Vaše v odúvodnění v případu Stieranka
Jenže ani to Benešovou nepřesvědčilo a podnět opět smetla. "Nebyly shledány důvody k podání stížnosti pro porušení zákona a napravovat tak nezájem a nečinnost při nápravě jeho nezákonného odsouzení," napsal její podřízený v odpovědi. Úřad se totiž při rozhodnutí neřídil judikaturou Nejvyššího soudu, ale interním doporučením z roku 2011.
"V daném případě byla ministryní spravedlnosti respektována svobodná vůle pana Juraje Stieranky, který do roku 2005, kdy zemřel, si sám o provedení rehabilitace nezažádal a ani nepodal podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, přičemž v přezkumném řízení nebyly zjištěny žádné závažné důvody, které by mu v tom bránily," argumentuje mluvčí ministerstva Štěpánka Čechová. V důsledku to znamená, že Vašův právní názor stále platí, zatímco Stieranka zůstává zločincem.
Vrahem z povoláníVaš proslul jako obávaný prokurátor Vrchní vojenské prokuratury v Praze a pak jako vyšetřující soudce pražského státního soudu, u nějž se významně podílel na nezákonném odsouzení generála Heliodora Píky k trestu smrti v roce 1949, na šibenici poslal 20 nevinných lidí a dalším stovkám zničil život. Mezi politickými vězni dostal přezdívku soudce kat. Sám Vaš strávil za velezradu čtyři roky ve vězení, v roce 1956 se však dočkal rehabilitace, poté pracoval jako úředník a novinář, ale predevším jako pedagog na Univerzitě Karlově. Rudý kat ustál i pokusy potrestat ho po roce 1989. V roce 2001 byl sice odsouzen na sedm let, rozsudek však Vrchní soud zrušil a trestní stíhání zastavil z důvodu promlčení. Pokusy potrestat Vaše pak definitvně v roce 2002 utnul Nejvyšší soud, když zamítl dovolání Nejvyššího státního zastupitelství. Jeho potrestání zabránily i povodně v roce 2002, které vyplavily Vojenský historický ústav a poničily tak archiválie o jeho aktivitách jako velitele Hlavní soudní správy ministerstva obrany. Dokumenty musely být na léta zmrazeny a nyní jsou opět nepřístupné, protože se instituce stěhuje. Vašovo působení jako šéfa všech Československých soudů tak historici nepopsali, přestože jde o vrchol jeho vraždedné kariéry. Začátkem letošního roku měl premiéru snímek Vrahem z povolání historika Pavla Palečka a režiséra Jana Bělohlavého, který ukazuje Vašovy hrůzné činy. Viděly ho desítky tisíc lidí, na podzim ho odvysílá Česká televize. |
Fakt, že Stieranka sám po roce 1989 nežádal o očištění, ještě podle Müllera neznamená, že by ministryně stížnost neměla podávat. "Návrhy na soudní rehabilitace často projednávali soudci, kteří sami ještě před několika měsíci posílali tyto lidi do vězení a mnozí vězni prostě neměli chuť se na ně obracet, zvlášť když se při neúspěchu vystavovali povinnosti hradit nemalé náklady soudního řízení," upozorňuje advokát. Původní verze zákona o soudních rehabilitacích z roku 1990 se navíc na Stierankův případ nevztahovala.
Ministryně podle Müllera dokonce stížnost musí podat. Argumentuje nálezem Ústavního soudu z roku 1998 v případu Ladislava Koreně, jenž říká, že kde návrh na soudní rehabilitaci nepodali odsouzený, jeho příbuzní ani prokurátor "je podání stížností pro porušení zákona uloženo ministrovi spravedlnosti jako povinnost".
Jenže ministerstvo svoji pozici brání. "Stížnost proti porušení zákona je právem ministryně spravedlnosti, nikoli její povinností. Podle trestního řádu proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na základě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Rozhodnutí o tom, zda ministr spravedlnosti podá či nepodá stížnost pro porušení zákona, učiní poté, co zváží důvodnost i účelnost podání takové stížnosti," upozorňuje Čechová.
Ústavní soud nechce spor komentovat. "Oba popsané případy (Koreň/Stieranka) se mohou v konkrétních skutkových okolnostech lišit a není možné, aby je Ústavní soud jakkoli hodnotil. Jiná situace by nastala, kdyby se stěžovatel na Ústavní soud obrátil s projednatelným návrhem," reagovala na dotaz soudu mluvčí soudu Jana Pelcová. Ovšem stejně jako v případě stížnosti pro porušení zákona se na Ústavní soud může obrátit pouze ministryně.
I když Müllera úřad upozornil, že případné jeho další podněty bude rovnou odkládat, ani tím ho neodradil. Advokát požádal o ono vnitřní doporučení, na základě něhož ministerstvo rozhodlo. "Až se s ním seznámím, rozhodnu se, zda pokračovat dál. Rozhodně bych to nechtěl vzdát, protože se nemohu ztotožnit s tím, že by pan doktor Vaš měl opět zvítězit se svými právními názory, které přivedly na šibenici desítky lidí a stovky lidí do věznice. Myslím, že to není v pořádku," uzavírá.
