Českou pop music hýbou v poslední době songy, jež se vracejí k tradici časových kupletů, jaké za starého Rakouska hrávali potulní kramáři na jarmarcích. Mám na mysli hity jako Udavač z Těšína či Dobrý den, radare, které při kytaře a tamburíně řeší palčivá společenská témata. Ruku v ruce s aktuálností kráčí zde tklivost melodická i vybroušenost slova básnického. Je to dobrá cesta. Nač stále zpívat jen o lásce či o Jožinovi z bažin. Vždyť doba nabízí muzice tolik námětů, jak dokazují i následující řádky. Poslyšte tedy písně slepého flašinetáře, v nichž mravní naučení každý dobrý vlastenec sobě nalezne.
Nuže, lidé drazí, otevřeme zbrusu novým kupletem o fištrónu, kterak si hravě opatřiti nějaký ten krejcar ku přilepšení na vejminek. Koumáctví ta ukázka František je Procházka, chmaták miliónovej. Inu alé, lůna se snáší z obzora, stín plíží se kol trezora, to zlaté české ruce tu si z kasy dělaj trumpetu, bez šperháku a granátu, dyť klíč mu dali na hnátu, prej: Hlídej to tady, Franto, ňák, my zatim deme na berňák. Ferenc dí: Toť bez šancí, dyž ministerstvo financí škube lid za dne bílýho, nač dělat pánům blbýho, a tak tu škváru šoupnul na káru a ulil nachhaus do svýho. Jó, takovýho frajéra mě neučte znát, žumcajdá.
Ovšem pozor, Procházka, nezapomeň na Mrázka! A vy, křesťané milí, poslyšte morytát o vražedlném tom mordu přeukrutném, při němž na pravdu bóží poslán byl známej lotr veksláckej, Mrázek tak zvanej. Jó, ví to celá Praha a psali to i v Aha, den byl jako obrázek, na ulici stál Mrázek, v tom kulka udělala bác!, v Mrázkovi si našla plac, nebožtík vykřik: Ajajaj! a vrah už pádil na tramvaj, jež s bestií se dala v let, v holínce hřál ji pistolet, carárá. A ještě naučení: Pistolety zdraví kazí, chechtají se vrazi a fízlové fí fí fí, furt jen spí a pendrek ví.
A máme tady další truchlivou píseň, jejíž nápěv přivezli jsme k vám na Žižkov až z daleké Ameriky od bandžistů negerského původu, slova přesmutná jsou však původu tuzemského. Mládenci a panny, nechte si ujet autobus a poslouchejte Jevany blues: Tam, co ležej Jevany, tam divný vanou průvany a mlhy padaj nad míru tam u černýho klavíru. Jó, v těch lesech jevanskejch, tam nezůstávej bez ženskejch, jinak se ztratíš, toseví, děravý bude srdce tvý. Ach šmarjá, už je dohráno, po lese chodí piáno a hledá, kdo by na něj hrál tu vo tý Lady Carneval... Tam tam ta dam.
A senzace a hrůzy, krajané rozmilí, neberou konce. Hle, tento funébrmarš o hororech, co dějou se v zemi české, jíž místo císařpána vometáci bez kultury vládnou a anarchii pak bezbožnou plodí. Inu alé, tam v Brodě Havlíčkově majzla si dejte sobě, špitál je tam svinský, dochtor heparinský, ten vám pustí žilou, jak by vás říz pilou, ten vám dá šalvostr, moc divná věc a ze zdravýho umrlec, haťa paťa.
A dále zde máme naučnou píseň s výstrahou pro všechny chlípné kozly, již v cudnou ložnici panny se vetřeli a šmajchlkabinet z této udělali, jako ten ptáček zpěváček, co ďoučata učil na chorál a dostal za to kriminál, poněvadž jeho morálka slabá byla jak píďalka. Anebo tu máme nervy drásající zpívání o přestatečném panu purkmistrovi Bémovi, jenž zachrániti ráčil naši Prahu matičku od tej hroznej chobotnice, jak se z písně dále vyrozumí. Zpívá se jako Udatný rek kanonýr Jabůrek, jenže jinak.
Tyto a další balady k dostání jsou též tiskem v kvelbu smíšeným zbožím vdovy Ouholičkové v Podbabě. Neváhejte, kupujte. Za pouhé čtyři krejcary zažijete legraci s harmonikou tahací. Ochraňuj vás Bůh tu, v troubě máte buchtu. Finýto.
***
A ještě naučení: Pistolety zdraví kazí, chechtají se vrazi a fízlové fí fí fí, furt jen spí a pendrek ví
O autorovi| Jan Nejedlý, literární publicista
