Rychlobruslařka Martina Sáblíková při svém posledním vystoupení ve Vancouveru bojovala nejen s Němkou Beckertovou, ale i začínající virózou.
„Jsem tak mrtvá, že nevím, co mám dělat, a nejraději bych si šla lehnout. Hrábla jsem si na dno jako nikdy v životě,“ přiznala.
Po závodě byla tak unavená, že málem nebyla ani schopná dojít si pro medaili. „Seděla jsem na schodech a nebyla se schopná zvednout. Až se mě Clara Hughesová ptala, jestli nechci pomoct,“ usmála se Sáblíková.
Den před závodem na trati 5000 metrů, které už tři roky neochvějně vládne, na ni navíc dolehla nervozita. Usnula až s pomocí prášků dlouho po půlnoci.
„Všichni se bavili o tom, že je favoritka na zlato. Víte, co to bylo za tlak? Větší už být nemůže, neumím si to představit,“ vysvětloval trenér Petr Novák.
Jeho svěřenkyně však navzdory všem okolnostem nejdůležitější závod kariéry zvládla a do své sbírky přidala už třetí medaili.
„Pro mě je tahle olympiáda jako sen. Jela jsem si pro jednu medaili, protože jsem věděla, jak to bude těžké. A teď mám tři. Nevím, co říct. Chce se mi brečet,“ říkala po závodě Sáblíková. Vítězství si prý váží o to více, že před Beckertovou zvítězila jen těsně o 48 setin vteřiny. „Každý sportovec musí jednou prohrát, takže jsem rád, že to nebylo teď,“ oddechl si Novák.
I on prožil ve Vancouveru nejlepší moment své kariéry, přesto už má v hlavě vizi pro příští zimní olympiádu v Soči: rád by přivezl celkem čtyři medaile. „Možná že ještě mohou přijít lepší chvilky,“ usmál se trenér.
Teď je však ještě oba čeká závěr Světového poháru a mistrovství světa. „Nezáleží na tom, kolikátá bude. Užijeme si je. Po tomhle jsme prahli.“
