Trojice autorů - Otto M. Urban, Jarka Vrbová a Tomáš Vrba - nepojali knihu jako tradiční monografii, ale jako tři svérázné pohledy na Munchovu duši ovlivňující umělcovu tvorbu.
Munchovo jméno je dosud nejvíce spojováno s depresivním obrazem Výkřik, namalovaným v roce 1895. Jeho reprodukce bývají nejčastějším artiklem v galerijních prodejnách s uměleckými publikacemi a suvenýry. K Munchovu složitému vnitřnímu světu právě tento obraz asi nejvíce patří. I on sám ho zřejmě považoval za jedno ze svých stěžejních děl, protože mu ve svých písemnostech věnoval značnou pozornost. „Bylo to v době, kdy mi život rozerval duši vejpůl. Nebe bylo náhle krvavé a já pocítil závan smutku. Všude řvavě krvavá červeň - na cestě a na zábradlí... Ty světelné vibrace uvedly do pohybu nejen mé oči, ale i duši -takže jsem výkřik skutečně slyšel. Potom jsem namaloval obraz Výkřik,“ píše mimo jiné Edvard Munch ve svých zápiscích.
Tři neobvyklé pohledy na Muncha a jeho dílo zahrnují i jeho podrobný životopis, který sestavil Otto M. Urban. Odhaluje, stejně jako Munchovy osobní zápisky, že umělcův život provázely od dětství nemoc, smrt a strach. Zemřela mu brzy matka, pak sestra, navíc často chodil se svým otcem lékařem k lůžku nemocných. To vše se odrazilo v jeho dílech, k nimž v tomto případě patří například obrazy Smrt v pokoji nemocného nebo Nemocné dítě. Otcovy pozdější psychické problémy, které sužovaly rodinu, zachytil mimo jiné v díle Modlící se starý muž.
O umělcově silném osamocení vypovídá i fakt, že svoje veškeré dílo, čítající přes tisíc obrazů, více než osmnáct tisíc grafik, tři tisíce kreseb a šest skulptur, odkázal městu Oslu.
Z tuzemského pohledu je velmi zajímavá a přínosná i část publikace s názvem Ohlasy, zabývající se Munchovou výstavou v roce 1905 v Praze, kterou umělec osobně navštívil. Jeho tvorba vyvolala řadu polemik, silně ovlivnila umělce sdružené v Osmě a o tři roky později se stal Munch čestným členem pražského spolku umělců Mánes.
Nejen teoretická zhodnocení, ale i konkrétní vliv Muncha na autory lze vysledovat v tvorbě jeho českých současníků. K Munchovu Výkřiku bývá přirovnávána plastika Františka Bílka nazvaná Úžas, obraz Mrtvá dívka od Jakuba Schikanedera představuje rovněž paralelu k Munchovým tématům. Podobné souvislosti nastiňují i díla Karla Hlaváčka, Františka Kavána... Důležitost jeho výstav (Munch v Praze vystavoval ještě v roce 1910) v českém prostředí dokládá také výběr otištěných recenzí a polemik od významných kulturních osobností v tehdejším tuzemském tisku.
