Není toho zrovna málo, co musí třídní učitel řešit. Eviduje absenci, zjišťuje záškoláctví, vede třídní knihu, zodpovídá za veškerou dokumentaci žáků, vypisuje vysvědčení, vykazuje statistické evidence a organizuje školní výlety i další akce (i když právě výlet pořádat nemusí, pokud nechce). A to není zdaleka všechno.
Děti šikanují učitele ve třetině základních škol. Většinou pokřikováním a nadávkami |
Připravuje a řídí třídní schůzky, účastní se zasedání výchovných komisí, na pedagogické radě předkládá návrhy výchovných opatření a případně snížených známek z chování, ve vyšších ročnících vyplňuje desítky přihlášek na střední školy, spolupracuje s obvodními psychologicko-pedagogickými poradnami a zodpovídá za zařazení integrovaných žáků. V neposlední řadě pak řeší vztahy dětí se spolužáky či ostatními pedagogy a konzultuje jejich problémy s rodiči. Navíc během pobytu mimo školu nese plnou zodpovědnost za bezpečnost a zdraví svých svěřenců a je první, kdo je volán k zodpovědnosti, když dojde k úrazu.
Že třídnictví není vždy procházka růžovým sadem, potvrzuje i učitelka osmiletého gymnázia v Hradci Králové: „Třídní jsem už pátým rokem. Teď vedu primu a dělám to ráda. Mimo jiné i proto, že mám možnost navázat s dětmi bližší vztah, líp je znám. Ale musím přiznat, že kromě časové náročnosti je pro mě těžká hlavně představa, že jsem zejména na akcích mimo školu prakticky stále jednou nohou v kriminále. A to nemám ty úplně nejmenší děti, tam musí být teprve obtížné uhlídat, aby se nikomu nic nestalo.“
Znaven a frustrován
I od ostatních učitelů zní stížnosti na tíhu velké odpovědnosti a také nářky nad někdy zbytečně rozbujelou administrativou, nepromyšlenou inkluzí či problémy s nespolupracujícími a konfliktními rodiči. Některým dělají těžkou hlavu i kolegové, kteří si často stěžují na třídní „výtečníky“, a přestože si sami s chováním či prospěchem problémovějších žáků nevědí rady, žádají to po třídních.
„Třídní je otrok papírů, které musí vyplňovat, pročítat, nechávat podepsat a odesílat. Úřednické práce navíc neúměrně přibylo v souvislosti s inkluzí. Na opravování, tvorbu písemných prací či prachobyčejnou přípravu na příští pracovní den mu zbude čas mnohdy až doma. K třídnímu směřují požadavky vedení školy, rodičů, žáků i úřadů a jako takový je znaven a frustrován. S pocitem, že i když děláte maximum, je to stále málo, se pracuje nelehko,“ vyjmenovává strasti třídnictví učitelka druhého stupně základní školy v Brně.
