prosinec 1862
Americká optická firma Clark a synové právě dokončila velký čočkový objektiv o průměru 45 cm. Než ho odevzdala určené astronomické observatoři, rozhodla se vyzkoušet jeho rozlišovací schopnost. Proto ho Alvan Clark jr. zkusmo namířil na nejjasnější hvězdu oblohy - Sirius. Shledal, že v jeho blízkosti se mihotá jakási slaboulinká hvězdička, patrně Siriův odlesk. Později se však ukázalo, že jde o Siriova temného průvodce, jehož existenci podle gravitačních účinků na Siria předpověděl už před dvaceti lety německý astronom Friedrich Bessel. Nyní se tedy jeho odvážná hypotéza o neviditelných průvodcích jasných hvězd stala regulérní teorií.
Balon s kormidlem
13. prosince 1872
Idea řiditelného balonu zapustila kořínky i u nás. Z několika vynálezců v tomto směru však uspěl jediný: Paul Haenlein. Založil v Brně vzduchoplavecké družstvo a pro něj zkonstruoval polotuhou vzducholoď (vůbec první u nás). Ta 13. prosince 1872 - rychlostí 8 km/h - poprvé přeletěla nad moravskou metropolí. Její pětimetrovou tlačnou vrtuli poháněl - jako první na světě - na tehdejší dobu supermoderní spalovací plynový motor. Palivo odebíral přímo ze zásoby nosného svítiplynu (ztracený objem se doplňoval vzduchem). Navzdory triumfálnímu ohlasu však očekávané peníze nepřišly. Družstvo zbankrotovalo a Haenlein skončil způsobem typickým pro vynálezce - sebevraždou (1905).
Jeden z otců „šilhající“ geometrie
15. prosince 1802
V tehdy uherské Kluži se narodil Jánoš Bólyai. Vystudoval vojenské inženýrství, ale vábil ho obor otce Farkaše, profesora matematiky. Ten část života marně produmal nad Euklidovým axiomem o rovnoběžkách a pak se od něj důrazně snažil odehnat svého jediného syna: „Musíš si to zošklivit právě tak jako prostopášný styk; může tě to připravit o všechen tvůj čas, o tvoje zdraví, o tvůj klid a všechno tvoje životní štěstí. Tato propastná temnota by mohla pohltit i tisíce obrovitých Newtonů a nikdy nebude světlo na Zemi!“
Mladý horkokrevný oficír si možná prostopášný styk zase tolik neošklivil, pročež otci píše: „Zabývaje se Euklidovým axiomem o rovnoběžkách, vytvořil jsem z ničeho nový, jiný svět...“ Jánoš vybudoval geometrii vycházející z „antieuklidovského“ axiomu, že daným bodem lze k přímce proložit nekonečně mnoho přímek, které danou přímku neprotínají. Což roku 1832 zveřejnil jako dodatek ke knize svého otce. Když si pak ale 1840 přečetl německy vydanou knihu Nikolaje Lobačevského (který o zhruba témže přednášel roku 1826), zahořkl a nic dalšího už nepublikoval. Zemřel v roce 1860.
