Pohřeb horroru vacui 19. září 1648 Na vrchol francouzské hory Puy de Dôme (1465 m n. m.) čnící asi kilometr nad okolí vystupuje mladík jménem Flórin Périer. Nekochá se výhledem, plahočí se protože si to žádá bratranec Blaise Pascal. Během cesty na vrchol i zpátky odečítá údaje na rtuťovém tlakoměru.
Podle Blaisových předpokladů se ukáže, že výšky rtuťového sloupce v uzavřeném rameni s nadmořskou výškou ubývá. Rozdíl mezi tlakem (vahou sloupce vzduchu) pod horou a na vrcholku činil 8,25 cm. Pascal dokazuje existenci barometrického tlaku i jeho klesání s nadmořskou výškou. Pokud se tedy hypoteticky vystoupí nad atmosféru, hladiny v obou ramenech se vyrovnají a tlak bude nulový... Letitá zkazka o horroru vacui – strachu přírody z prázdnoty – tak padá.
Čarovný hormon 21. září 1948 Ve slavné Mayo Clinic v americkém Rochesteru se odehrává malý zázrak. Pacientce, která kvůli chronickému revmatismu není s to opustit invalidní vozík, podávají první injekci kortizonu. Po dvoutýdenní kůře obejde nemocniční park.
Dnes tento hormon, na jehož jedinou dávku padaly nadledviny a žlučníky stovek jatečných zvířat, umíme vyrábět synteticky. Čas sice ukázal, že kortizon zas tak suverénním lékem na revma není, zato pomáhal při jiných nemocech.
Tři hlavní „kortizonisté“, Edward Kendall, Tadeusz Reichstein a Philip Hench, získali v roce 1950 Nobelovu cenu.
