První? A na pólu?
6. dubna 1909 „Výprava, podřízená mému vrchnímu velení... měla to štěstí, že dosáhla točny...“ Tolik z listiny zapečetěné ve schráně a uložené do sněhu (která se přes pozdější úsilí nikdy nenašla). To Američan Robert Peary právě vypálil rybník Skandinávcům a – napošesté v průběhu jedenácti let, měsíc před 53. narozeninami – stanul na severním pólu. Na posledním úseku ho doprovázeli jen čtyři Inuité (poslední směna z celé řady „nosičů vody“) a černošský sluha Matthew Henson; bělochy poslal zpátky (takže ani neměl kdo ověřit polohu).
Nicméně Peary nemusel být první – před rokem už tu byl jeho krajan Frederick Cook, ovšem pouze dle vlastního tvrzení. Zeměpisný institut ve Washingtonu tehdy rozhodl ve prospěch Pearyho, Dánská geografická společnost zase preferovala Cooka....
Avšak zpět: když se úspěšný „dobyvatel zbytečna“ vrátil, dal severní točnu k dispozici americkému prezidentovi. Ten odtušil: „Velmi laskav, ale opravdu nevím, co si s ní počít!“
Kdyby tak žil dnes!!
„Rozmrazené“ dítě 10. dubna 1984 Necelých šest let po narození prvního dítěte „ze zkumavky“ (z vajíčka oplodněného mimo dělohu, leč již po dvou dnech jako rané embryo uloženého do dělohy) je zdolán další pomyslný stupeň léčení neplodnosti (leč z morálního hlediska i další stupeň tahání čerta za ocas) – na svět přichází „dítě z mrazničky“.
Počato bylo rovněž „ve skle“, avšak zárodeček nebyl do maminky uložen ihned (tedy jakmile se projeví jeho životaschopnost), ale až po dvou měsících, kdy byla matka pro těhotenství optimálně připravena; embryo do té doby „čekalo“ při teplotě kapalného dusíku (skoro dvě stě stupňů pod nulou).
