* LN Podruhé organizuje institut Týden současného francouzského divadla. Jak projekt vznikl?
Loni jsme se rozhodli, že se víc zaměříme na divadlo. Uvědomujeme si, že oblast scénického umění je ta nejkomplikovanější, ale v oblasti bilaterální spolupráce je také tou nejdůležitější. Vyžaduje však velké finanční investice a my dnes takové možnosti nemáme, a tak jsme hledali formu, kterou zvládneme.
* LN Jakým směrem jste se vydali?
Zkusmo jsme loni vyhlásili první ročník – domluvili jsme se s českými divadly, co by mohla z francouzské dramatiky nabídnout, a sami jsme zorganizovali pár menších komorních projektů. Orientovali jsme se na scénická čtení, setkání, promítání filmů o divadle. A všechno to výborně vyznělo, akce měla úspěch. Rozhodli jsme se, že budeme pokračovat a přesunuli jsme vše na duben, který se nám zdál vhodný i vzhledem k ostatní kulturní nabídce v Praze.
* LN Na co jste se tedy letos v programu zaměřili?
Postavili jsme ho na třech osobnostech: na Marguerite Durasové, na Jeanu-Lukovi Lagarceovi a na Jeanu-Louisi Trintignantovi. Je to téměř zázrak, že se nám ho podařilo přesvědčit, aby přijel.
* LN Museli jste ho hodně přemlouvat?
Jde spíš o to, že už nikam nejezdí, už se mu příliš nechce do společnosti, notabene do zahraničí. Praha ho přece jenom zaujala, prý se sem rád vrací. Je pravda, že bez osobní iniciativy by to nešlo. Kromě večera v Komedii, kde přečte texty Jacquesa Préverta, bude také přítomen na promítání svého slavného filmu Muž a žena. Také přijede herečka Christine Vézinetová, která bude číst Durasové hru Musica podruhé.
* LN Účastní se i čeští umělci?
Nejsem příznivcem akcí, které jsou jednostranné, proto jsme do projektu zapojili devatenáct českých divadel, která si sama vybrala, co chtějí na přehlídce uvést, takže dramaturgický záběr je dost široký.
* LN Uvažovala jste, že by v budoucnu mohla z této komorní akce vzniknout i větší přehlídka, na které by se představily i špičkové francouzské scény?
Stáli bychom o to. U takových projektů ovšem bývá dlouhá přípravná a testovací fáze, Doufejme, že až dva ročníky odezní, že se třeba naskytne širší prostor pro jednání se sponzory. Musím ale říct, že už teď se nám ozývají francouzská divadla, která by se ráda zapojila. A je pravda, že jich do Česka za posledních deset let mnoho nepřijelo. Stojíme o konfrontaci českého a francouzského divadla, hlavně pokud jde o současné trendy a směřování.
* LN Jaké je postavení pražského institutu v rámci Evropy?
Řekla bych, že jsme na tom nejlépe. Máme jeden z nejbohatších programů, francouzská vláda nás podporuje, protože vidí, že poptávka po francouzské kultuře je stále obrovská. A to i přes značný anglofonní vliv. Tohle se z Francie pečlivě sleduje a má to i vliv na přidělování financí. Teď je obecně složitá situace, ale díky tomu, jak vypadá naše činnost, prostředky máme.
* LN Co plánujete na jaro?
První větší akcí bude Semaine parfumée čili Voňavý týden. Dali jsme dohromady zvláštní projekt, kdy všechno v institutu bude vonět – kino, výtvarné instalace. Jádrem budou dvě přehlídky mladých módních návrhářů z Francie. A k tomu jsme zorganizovali workshopy týkající se výroby parfémů. Z Grasse přijedou „nosy“ a budou předvádět, jak vznikají parfémy, a každý účastník si odveze lahvičku vlastnoručně vyrobeného parfému.
* LN Institut vedete třetí rok, co je nejdůležitější?
Musíte mít dobrý tým, který ředitel táhne. To je základ, aby všichni chtěli pracovat a věděli, co je třeba. Druhá věc je podpora ústředí a velvyslance, bez toho se neobejdeme. Nemám ráda, když se říká, že něco nejde, že je to problém, všechno jde vyřešit. Někdy mi trochu vadí pomalejší reakce z české strany. Na druhé straně u nás je pořád velký kulturní potenciál, kreativita. A také ambice, které ne vždy odpovídají vynaloženému úsilí.
* LN Jaký je zájem o českou kulturu ve Francii?
Tradičně je Česká republika respektovaná jako kulturní velmoc a zájem je stále obrovský. Vztahy fungují, ale často se stává, že se dlouho něco buduje, ale pak do Francie někdo od nás přijede, něco plácne, nedodrží termíny, a důvěra je ta tam a můžeme začít zase od nuly. Na tohle jsou Francouzi citliví.
