Píše se červenec 1973 a ze severu Čech vyjíždí vlakem do Norska patnáctičlenná skupina s cílem v údolí Romsdalen na západě Norska. Ne všichni ale věděli přesně, kam se vlastně vydávají.
„Abych dokreslil neznalost této oblasti, tak až ve vlaku se mě dva účastníci ptali, co je to vlastně za hory. Oni si mysleli, že to jsou takové větší Krkonoše, a podle toho také měli turistickou výzbroj. Byli velmi udiveni, když jsem jim ve zkratce objasnil, o jaké divoké a nádherné horstvo se jedná,“ popsala později jedna z legend československého horolezectví Gerhard „Gert“ Tschunko.
Zůstala těla českých horolezců na ‚Trollí stěně‘? Je zrádná, často tam padá kamení, říká horolezec |
Celou skupinu hned na počátku zastihlo nevypočitatelné počasí u pohoří, nacházejícího se kousek od západního pobřeží Norska. Kvůli mlze a dešti účastníci neviděli vytoužené vrcholy, především Trollryggen a jeho obávanou vertikální stěnu Trollveggen (tzv. Trollí stěnu). Týden čekání se ale nakonec vyplatil, počasí se umoudřilo.
Právě na zmíněný vrchol se rozhodla vypravit skupina vedená Janem Procházkou. Výprava se po poradě s průkopníkem norského horolezectví Arne Heenem rozhodla pro výstup přes východní pilíř Trollryggenu, který legendární Nor zdolal jako první. Spolu s Procházkou skupinu doplnili ještě Jan Čondl, Jiří Janoušek, Pavel Rose a Pavel Tlapa. Gerhard Tschunko mezitím s několika dalšími účastníky zamířil jinam.
Zleva Osvald Duba, Pavel Tlapa a Jan Procházka.
Arne Heen ještě celé skupině posvětil vybranou trasu i zvolené vybavení. „I podle vedení zájezdu výběr cesty a dostatečné vybavení dávaly předpoklad k úspěšnému výstupu,“popisuje ve svých vzpomínkách Procházkův bratr Vladimír. Pro pětičlennou skupinu mohla být prvním varováním už smrt devětadvacetiletého Američana Kenta Laniniho, který se ztratil v pondělí 9. července. Jeho tělo bylo druhý den nalezeno pod Trollí stěnou. Podobně jako v případě řady dalších jej zabil padající kámen.
Výstup si Češi naplánovali na pátek v témže týdnu, jenže na to datum vycházel třináctý den v měsíci. Po tragické události nechtěli pokoušet štěstí, nechvalně známému pátku třináctého se raději vyhnuli. K tomu všemu se Lanini stal třináctou obětí zdejšího masivu.
‚Už je nikdy nikdo neviděl...‘
„V sobotu 14. července časně ráno brácha Honza udělal poslední zápis o plánu jejich pětice, vložil jej do igeliťáku nad vlezem do stanu, a proti větru zatížil skobou, doma kaleným účkem od fotografa Karla „Šedýho“ Vlčka. Kluci odešli v pět. A už je nikdo neviděl,“ napsal o posledních hodinách svého bratra Vladimír Procházka.
Indičtí záchranáři nalezli těla sedmi horolezců. Na konci května zahynuli při výstupu druhou nejvyšší horu Indie |
Po celý víkend panovalo v okolí Trollryggenu příznivé počasí, proto si nikdo nedělal o osud pěti mladých mužů velké obavy. Ty však přišly v pondělí. Jeden z vedoucích zájezdu Emil Gavlovský odešel, aby štít zkontroloval dalekohledem. Nikoho ale nezahlédl.
Vlevo je nejvyšší kolmá skalní stěna Evropy Trollveggen v Norsku.
Uprostřed masivu Trolltindane v Norsku je vidět nejvyšší kolmá horská stěna Evropy Trollveggen.
„Hned zrána v úterý 17. července naše skupina zahájila rozsáhlé pátrání, zkoušeli navázat kontakt shora i zdola, pozorovali, zda snad pohřešovaná pětice pro zvrat počasí neslaňuje v jiném směru. Vše zhoršovala mlha s dohledností okolo 100 metrů,“ vzpomíná na okolnosti tragédie Vladimír Procházka. Do pátrací akce se později zapojila i skupina slovenských horolezců, norské námořnictvo dokonce nasadilo dva vrtulníky, přidal se také další Nor i jeden Angličan.
Smutné podezření se potvrdilo v pátek 20. července. Pilot vrtulníku Ernst Hansen odstartoval ve tři hodiny ze slovenského tábora a za hodinu už bylo jasno. „Všichni kluci jsou mrtví, na skalním výstupku v levé části pilíře asi 250 metrů nad suťoviskem,“ napsal později bratr Vladimír.
Pozdější analýza ukázala, že k tragédii došlo zřejmě už první den výstupu ve spodních částech zvoleného východního pilíře Trollryggenu. Pět těl Čechů bylo převezeno do sto kilometrů vzdáleného Alesundu, kde byla zpopelněna.
Co se v osudnou sobotu na východním pilíři skutečně stalo? To už se nikdy nedozvíme. Možná trochu celou událost ozřejmuje fotka, kterou vyfotil někdo z členů skupiny na fotoaparát, z něhož se norským odborníkům podařilo vytáhnout alespoň některé záběry.
„Podle všeobecně přijaté verze, lezec, který traverzoval (lezl horizontálně - pozn.red.), patrně vypadl ze stěny, strhl dalšího spolulezce a váhu těchto dvou těl již žádné jištění nemohlo udržet. Ale je to jen domněnka. Pravdu o tomto smutném případu se již nikdy nedovíme,“ řekl o události účastník pátrací akce Gert Tschunko.
