130 let

Tsunami s milionem obětí

Česko

Vlna vyvolaná zemětřesením může zpustošit Bengálský záliv

Desítky milionů obyvatel Bengálského zálivu žijí v oblasti, která je v dosahu smrtící vlny tsunami. Tvrdí to studie vědce, který předpověděl katastrofální tsunami v Indonésii.

V hustě obydlené oblasti na pobřeží Bengálského zálivu se může odehrát tragédie, vedle které blednou i následky ničivé vlny tsunami na Sumatře z 26. prosince 2004. Počet obětí může překročit milion. Vyplývá to ze studie, kterou zveřejnil v prestižním vědeckém časopise Nature australský geolog Phil Cummins z Geoscience Australia.

„Nejdřív jsem téhle studii odmítal uvěřit,“ přiznal v rozhovoru pro Nature přední americký seizmolog Gerard Fryer. „Ale jejím autorem je Phil Cummins, který předpověděl sumaterskou tsunami z roku 2004. Když ten něco říká, měli bychom pečlivě naslouchat.“

Cummins tvrdí, že Bengálský záliv je mnohem nebezpečnější místo, než se geologové a seizmologové domnívali. Od jihu sem zasahuje mohutný zlom v horninách, na kterém se zrodilo ničivé sumaterské zemětřesení z 26. prosince 2004.

Klamná iluze bezpečí

Vědci byli dosud přesvědčeni, že severní část zlomu probíhá pod souší na území Myanmaru a Bangladéše. Horniny se tu měly stýkat tak, že nehrozí jejich prudký zdvih či pokles. Cummins ale nashromáždil důkazy o tom, že se zlom nachází o 100 až 200 km dále na západ. Probíhá pod mořským dnem, které se může při zemětřesení zvednout i o několik metrů.

Celá oblast zraje podle Cumminse k velkému zemětřesení provázenému obří vlnou tsunami. Na otevřeném moři by se mohla vlna zdvihnout do výšky tří metrů. Po nárazu na pobřeží by se vzedmula mnohonásobně výš. V přímém ohrožení se tak ocitá například čtyřmilionové bangladéšské město Chittagong ležící přímo na pobřeží. Následky tsunami by mohla pocítit i metropole Dháka s 12 miliony obyvatel či čtrnáctimilionová indická Kalkata. Ohroženou oblast obývá asi 60 milionů lidí.

V historických pramenech našel Cummins svědectví, která jeho obavy potvrzují. Britský kapitán Edward Halsted při návštěvě ostrova Cheduba zaznamenal vyprávění domorodců, podle kterého došlo v roce 1762 v severní části Bengálského zálivu k silnému zemětřesení. Některé oblasti se při něm zvedly o sedm metrů.

„Moře několikrát s velkou silou zalilo pevninu. Pak ustoupilo a zanechalo na souši neuvěřitelné množství ryb,“ zapsal si do deníku Halsted a dodává, že podle místních obyvatel se podobné katastrofy s odstupem několika staletí opakují.

Tehdejší tsunami mohla postihnout i stovky kilometrů vzdálenou Dháku. Zprávy Východoindické obchodní společnosti z té doby hovoří o stovkách velkých lodí, které se potopily nebo byly vrženy na pobřeží, a o velkých ztrátách na lidských životech.

Cummins je přesvědčen, že oblast Bengálského zálivu by měla být vybavena stejným výstražným systémem, jaký střeží před tsunami pobřeží Sumatry.

„Vzhledem k současné politické situaci v celé oblasti nelze očekávat, že by indická či bangladéšská vláda podnikly potřebné kroky,“ tvrdí Gerard Fryer. „Nejsou připravené na katastrofu, při které bude půl milionu až milion mrtvých.“

Jak vzniká tsunami Název pochází z japonštiny („tsu“ - přístav, „nami“ - dlouhá vlna). Nejčastější příčinou vzniku ničivých vln je zemětřesení na mořském dně (1). Po uvolnění dynamické energie se dá do pohybu masa vody (2), která se rychlostí až 720 kilometrů za hodinu přesunuje po hladině v šíři několika desítek až stovek kilometrů. Na pobřeží blok vody „začíná brzdit“ a jeho výška prudce roste, někdy až do stovek metrů (3). Po první vlně následují další údery, obvykle ještě ničivější. Už 1400 let př. n. l. tsunami po výbuchu sopky na dně Krétského moře zničila ostrov Santorin (nyní Thína) a definitivně tak zřejmě zničila starověkou mínójskou kulturu. Na začátku listopadu 1755 zase tsunami téměř vymazala ze světa portugalský Lisabon.

Autor: