Ve Washingtonu před židovským muzeem zavraždil útočník dva Izraelce a po činu křičel propalestinská hesla. Do jaké míry na Západě panují vyhrocené protiizraelské nálady?
Válka v Gaze bohužel na Západě už dávno probudila protiizraelské vášně a často i čirý antisemitismus, tedy nenávist k židovskému národu jako takovému. Hranice mezi oběma fenomény je velmi tenká. Princip je to podobný, jako se dnes leckdo s extrémní nenávistí vyjadřuje i chová k Rusům nebo naopak k Ukrajincům. Násilí i verbální útoky je proto potřeba rázně potírat, tím spíš pokud jde o teroristické útoky, jako byl ten v USA.
Zhoršily se ty nálady v souvislosti s izraelskou ofenzivou v Pásmu Gazy?
Samozřejmě, nesmíme zapomínat, že mnohá vlivná zahraniční média, a to nejen v arabském světě, ale i třeba renomované televizní stanice v Británii či v USA, ukazují dění v Gaze bez příkras a bez odkazů na nějaká etická či estetická omezení. Takže jako vyvolávaly šok, zděšení i protiarabskou nenávist obrazy trpících a zmasakrovaných Izraelců po 7. říjnu, dnes podobně mobilizují emoce obrazy a hlasy přicházející z bombardované Gazy.
Izraelskou ofenzivu v Gaze tento týden kritizoval prezident Petr Pavel. Jak lze jeho výroky, že bychom měli oddělit podporu Izraele od podpory některých kroků premiéra Benjaminu Netanjahua, chápat v evropském kontextu? Podobná slova zaznívají i od Velké Británie a Francie.
V Evropě zaznívá kritika postupu Izraele vůči civilní populaci v Gaze nebo nejnověji izraelské blokování dodávek mezinárodní humanitární pomoci strádajícím už poměrně dlouho.
A to i od zemí, které mají s Izraelem daleko hmatatelnější, nikoli jen deklarované spojenecké vazby. Tedy od vlád, které na jednu stranu Izraeli dlouhodobě reálně pomáhají a mají i větší politickou váhu než Česko, ale zároveň se nebojí kritizovat to, co už i v Izraeli řada vlivných osobností označuje za válečné zločiny.
V tomto ohledu bych tedy řekl, že prezident svými slovy maličko zachraňuje pověst země, jejíž vrcholní politici jakékoli počínání Izraele hájí frází, že Izrael má přece právo na sebeobranu. Anebo ho mlčky přecházejí jako třeba ministr Lipavský, který často na sociálních sítích kritizuje krvavé ruské útoky proti Ukrajině, ale zcela mlčí k izraelskému zabíjení násobně většího počtu palestinských žen a dětí nejen v Gaze, ale i na Západním břehu Jordánu.
Je problémem pro izraelské spojence pouze Netanjahu anebo jeho vláda, která se opírá o ultranacionalistické politiky?
Premiér Netanjahu je pod silným vlivem extremistického sionistického proudu. Čtenáři vědí, kolik izraelských politiků už podpořilo srovnání Gazy se zemí. Aby Palestinci museli „dobrovolně“ odejít, což vypadá jako klasická etnická čistka, zvlášť když už v Izraeli různé vlivné organizace chystají nahrazení gazanských Arabů židovským obyvatelstvem. V tomto ohledu je tedy Netanjahuův tým logicky v centru kritického zájmu.
Zároveň si ale musíme uvědomit, že tato izraelská vláda nevznikla v důsledku teroristického masakru Hamásu ze 7. října 2023. Byla vytvořena skoro o rok dříve, a není tedy výsledkem děsivého šoku izraelské veřejnosti ze stovek povražděných a unesených spoluobčanů.
Břetislav Tureček
|
Kabinet je prostě demokraticky deklarovanou představou, jakou formu soužití dnes většina Izraelců prosazuje. Tedy žádný palestinský stát, ale nadvláda Židů „od řeky k moři“ s tím, že je jedno, v jaké právní formě - jestli „jenom“ okupace nebo plná anexe.
K těmto tezím se dnes hlásí izraelský mainstream. To, co může někomu v Česku znít jako očerňování Izraele, hrdě hlásá izraelská vláda i většina Knesetu (parlamentu). Doba hledačů kompromisu je dávno pryč, Hamás to svým terorem jen dostal do popředí.
Platí stále, že česká společnost patří k jedné z nejvíce proizraelských v Evropě?
Ano, veřejnost je do velké míry formována často zaujatými médii, i když v poslední době je vidět, jak někteří komentátoři a analytici berou zpátečku. Už i jim se asi počínání Izraele zajídá. A pokud se i někteří čeští ministři, u kterých by člověk očekával uměřenost, doslova halili do vlajek jedné ze stran konfliktu, nelze se divit, že i velká část veřejnosti to vnímá jako fotbalový zápas, případně boj dobra se zlem, kdy role jsou rozdány jednoznačně a navěky. Lidí ochotných zabývat se složitou realitou v této atmosféře v Česku moc není.
Prezident Pavel konkrétně zmínil problémy s dodávky humanitární pomoci. Funguje její omezování jako jakási taktika izraelské armády?
Izrael si neví rady s ozbrojenci a teroristy v Gaze, a tak si vzal jako rukojmí dva miliony tamních civilistů. Teď sice armáda do Gazy něco pustila, ale v samotném Izraeli se můžeme dočíst, že to je pod tlakem stále frustrovanějších Američanů, kteří zjevně začínají přehodnocovat svou původní politiku po nástupu Donalda Trumpa, že Izrael má v Gaze volnou ruku.
Připomenu, že od ledna platilo Američany prosazené příměří, a že kdyby Izrael předčasně už po první fázi v březnu neukončil třífázový plán a neobnovil válku, mohli už nejspíš být všichni rukojmí držení teroristy dávno doma a v Gaze mohlo být po válce. Pro Netanjahuovu vládu je ale veřejně přiznanou prioritou ve válce pokračovat, a to i za cenu, že se rukojmí kvůli tomu třeba ani nevrátí. Za to ji kritizuje i izraelská opozice, desítky vysloužilých důstojníků a hlavně jasná většina veřejnosti.
Jakou roli hraje v evropské kritice Izraele zatykač na Netanjahua, který dal Mezinárodní trestní soud?
Zatykač bohužel u řady zemí ukázal, že Západ uplatňuje dvojí metr. Vždyť i český premiér Petr Fiala před lety ocenil zatykač Mezinárodního trestního tribunálu vydaný na ruského prezidenta Putina a pak zkritizoval stejný zatykač vydaný na Netanjahua, bývalého izraelského ministra obrany Galanta a na vůdce Hamásu.
Máme tedy evropské státy, které jasně dávají najevo, že mezinárodní právo má platit pro každého, a Netanjahu je musí při cestách do Ameriky oblétat, aby tam náhodou neuvízl v případě nouzového přistání.
A pak tu máme země, jejichž politici mezinárodní právní řád podrývají. A patří k nim i Česká republika. Jsme tak v paradoxní situaci, že někteří představitelé, kteří rozmělňují mezinárodní řád a autoritu Haagu a OSN, si následně stěžují, že Mezinárodní trestní soud a OSN vlastně nemají žádnou autoritu.
Palestinské ministerstvo zdravotnictví pod kontrolou Hamásu o víkendu uvedlo, že v Gaze přestala fungovat poslední nemocnice. Co to může do budoucna znamenat, ovlivní to nějak dodávky pomoci?
Strádání civilistů Izrael nepokrytě zapojil do své arzenálu nejen v boji proti teroristům, ale i za vyčištění Gazy od Arabů a jejich nahrazení židovskými osadníky – vždyť ministr financí Becalel Smotrič už oznámil, že nejen Západní břeh, ale i Gaza by mohla být Izraelem plně anektována.
To samozřejmě vede k obrovskému utrpení, ale zároveň to mobilizuje světové humanitární organizace a snad i jejich podpůrné operace ve válečné zóně. A samozřejmě i mezinárodní veřejné mínění.
Myslím, že schvalovat dnes izraelskou brutalitu v Gaze nebo ji mlčky přecházet se v morální rovině neliší od schvalování a bagatelizování teroristického útoku Hamásu předloni na podzim. V tomhle ohledu v Česku prezidentovo vyjádření hodně vyčnívá, i když někdy před rokem by asi mělo větší váhu i věrohodnost.
14. února 2024 |
