Dnes o tom našem moderním vlastenčení Taky si občas všímáte těch sloganů, že pravé a nejlepší je to, co je naše české? Vypadají trochu jako z obrozeneckých dob a možná jsou přirozenou reakcí na globálno. Ale v časech, kdy je všechno skoro stejné a nic echt české ani třeba španělské (včetně těch vesnic), přijde mi tohle vlastenčení trochu vedle.
Jak se například tuhle linulo z televize - prý „Užijte si pohodové české Vánoce!“. V čem ta jejich českost má spočívat? Leda v tom, že se užívají a jsou pohodové, neboť tak znějí dvě do zblbnutí omílaná česká slova. I když, pravda, až bude zase v bedně Mrazík, tak to bude pravé české. „Obujte si pravé české prestiže“, hlásí nápis. „Navštivte pravý český herní portál newgame.cz“. A zajímavé, že když přece něco domácího přežívá, tak se to úředně zakáže. Jako u nás rum - je tuzemský, tak není pravý. Ale mám i jeden příklad s přesahem, aktuální a brutální.
Stalo se to před čtrnácti dny na tzv. nejdůvěryhodnějším zpravodajském serveru, jenž slove iDNES. Součástí článku k tehdy teprve počínajícímu brajglu v Libyi tam byla dvě videa, která si čtenář mohl pro ilustraci pustit. První zobrazovalo, jak soudruh Kaddáfí poprvé od začátku rebelie veřejně vystoupil - možná si to ještě vybavíte - v té neuvěřitelné scénografii, kdy s beranicí na hlavě a deštníkem vystrčeným ze dveří jakéhosi velorexu řekl, že není ve Venezuele a rád by za mládeží na náměstí, ale začalo pršet. Druhé video neslo titulek Podívejte se na amatérské záběry střelby v ulicích Tripolisu. Tak se nadechnu, že když jsem tak v ráži, pustím si (spolu s uzdou voyeurství) i tohle. Načež se objeví záběr na pytlík brambůrek před dvojicí úspěšných mladých lidí a rozezní se sladkým hlasem text, že z úrody pravých českých brambor se vyrábějí pravé bramborové lupínky Bohemia Chips. Celé to pak končí sloganem, který je tam i napsán: „Dobrou českou chuť“. A konečně navážou avizované záběry, na nichž třaslavým objektivem sledujeme, jak se po zemi válejí rozstřílená těla. Pokud vám ta uvozující formulace unikla, zde ještě jednou: Dobrou českou chuť.
Že na nás místo něčeho proklamovaného občas vyběhne reklama, se stává, ale o tom psát nechci. Ostatně moje blbost, že na to čučím. Ale umíte si představit názornější důkaz, jak to všeliké přesvědčování davu sice mění svůj obsah, ale jeho bizarnost, ba absurdita zůstává? Ten projev diktatury proletariátu (asi nesprávný termín, ale Kaddáfího jsme brali ve škole zároveň s tím, že kde jsou soudruzi, tam se forma vlády takto nazývá) jen vyměněný za projev diktatury konzumproletariátu!
A píšu-li málo o překladech, když jen upozorňuji, že za pravé české je označováno cosi zvaného Bohemia Chips, pak se ještě ponořím do teorie. Ten obrozenecký trend mají i jinde, vlastně se globálně hauzíruje s lokálnem. Napadá mě tedy, že například frekventované španělské gastronomickypropagační heslo auténtico sabor espaňol (čili pravá španělská chuť), se klidně může přeložit jako pravá česká chuť a naopak. Neboť má-li překlad ctít kontext, nejde o konstantní zemi s chutí, ale zemi proměnnou podle toho, kde se zrovna ocitá adresát sdělení.
Ale abych to nepřeháněl a vrátil se k životní praxi. Konečně je tu jaro, brzo nasázím brambory. Lupínky si ovšem strčte za ucho, vypálím z nich rum, bude ho plnej dům, jak se zpívá v jedné řízné, pravé české polce.
Propagační heslo auténtico sabor espaňol (pravá španělská chuť) se klidně může přeložit jako pravá česká chuť a naopak
O autorovi| JAN MATTUŠ, překladatel
