Dnes o rakouské neústupnosti
a českém poraženectví Byl z toho povyk a vášně kypěly, když se na začátku tisíciletí ta zpráva roznesla: chtějí nám zakázat tuzemský rum. Přestože chtěli zakázat a nakonec i zakázali nikoli nápoj samotný, nýbrž – od roku 2003 – jeho název. Debatu ovládly emoce: na jedné straně politicky korektní obhájci nic netušících rumuchtivých a prý „podváděných“ turistů, na druhé pak pseudovlastenecké tlachy z řad konzumentů. Věcnou podstatu problému bohužel nikdo nenahlédl.
Překladatelé moc dobře vědí, že spojením dvou slov ne vždy dochází k prostému průniku jejich významů. Mnohdy to tak sice je (žlutá květina je prostě květina, která je žlutá, a vodní elektrárna je elektrárna vyrábějící proud s pomocí vodní energie), ale často to tak není. Vykřičeným je v překladatelských kruzích anglický výraz Brussels sprouts: Brussels je Brusel, popřípadě bruselský; sprout je výhonek. Brussels sprouts ovšem nejsou „bruselské výhonky“ (jak to v 90. letech jakýsi šikula přeložil někde v televizi), nýbrž růžičková kapusta.
V Česku pěstovaná národní házená má jen málo společného s házenou a americký fotbal se fotbalu podobá ještě méně. Přídavné jméno v takových výrazech už neslouží jako bližší určení obecného podstatného jména; spojením dvou slov zde vzniká výraz úplně nový. Obě jeho části patří k sobě stejně neoddělitelně jako dvě strany mince.
Tak i s tuzemským rumem. Rum je nápoj z cukrové třtiny, typicky pocházející ze Střední a Jižní Ameriky a přilehlých ostrovů. Tuzemský rum je nápoj s c. a k. rakousko-uherskou tradicí, vyráběný z bramborového lihu zředěného vodou a ochuceného rumovou esencí. S rumem nemá v podstatě nic společného. Pojem tuzemský rum je třeba nahlížet jako celek a jeho dvě části nelze od sebe odtrhovat, jako – vulgárně řečeno – není možné dělit výraz rum na „ru“ a „m“.
Asi jste slyšeli o případech, kdy finanční úřad či zdravotní pojišťovna přehlížejí milionové dluhy velkých firem (protože si netroufají na jejich advokáty), a aby ukázaly svaly, prohánějí kvůli několika stovkám malé živnostníky. Nadmíru otravným fenoménem je obdobná aktivita bruselská. Společné obrany a zahraniční politiky se zřejmě nikdy nedočkáme, a tak se energie tamějších činovníků vybíjí v případech jako tuzemský rum nebo v poslední době buzerace občanů ohledně toho, jakými žárovkami si smějí doma svítit.
Zbývá jen otázka, jak je možné, že v Rakousku je tuzemský rum ke koupi dodnes. Německy se to řekne InländerRum (nebo také Inländerrum či Inländer Rum), což je doslova a do písmene totéž jako tuzemský rum, a dostanete ho pod tímto názvem ve všech obchodech a občerstvovacích zařízeních. Odpověď nejspíš má dvě kapitoly. Jednou kapitolou jsou rakouští výrobci se svou neústupností, neochotou nechat si od zpupné vrchnosti kálet na hlavu a také šikovností – vždyť oni si svůj tuzemský rum dokonce prosadili jako chráněnou specialitu. A druhou jsou výrobci čeští a jejich... Poraženectví? Podělanost? Nedostatek fantazie?
Měli se zvůli postavit čelem a jít s tím k soudu. Kdyby si totiž našli schopného právníka vzdělaného v jazykovědě a znalého problematiky překladu, nemohli by to prohrát, i kdyby se soudruzi a soudružky v Bruselu na hlavu stavěli.
***
Jak je možné, že v Rakousku je rum z brambor ke koupi dodnes pod názvem Inländer-Rum, což je totéž jako tuzemský rum?
O autorovi| Robert Novotný, překladatel
