BERLÍN Loni v září bylo Německo jen pár minut od největšího bankovního krachu od roku 1931. Německá kancléřka Angela Merkelová v tu chvíli po mobilním telefonu dohadovala se šéfem Deutsche Bank Josefem Ackermannem záchranný plán pro mnichovskou banku Hypo Real Estate Holding.
Německý bankovní systém byl v té době ochromen nedostatkem peněz kvůli pádu Lehman Brothers, k němuž došlo o dva týdny dříve. Merkelová a Ackermann se však stále nemohli shodnout, kolik peněz mají dát německé banky na záchranu mnichovské Hypo Real Estate, která stála na pokraji krachu. Do otevření asijských trhů přitom zbývalo už jen pár hodin a hrozilo, že Němci budou muset jít s pravdou ven.
Německý ministr financí Peter Steinbruck teď přiznal, že ekonomika jeho země a její bankovní systém se nacházely „pár milimetrů od propasti“. Když nakonec došlo k dohodě, souhlasily banky s tím, že do záchranného balíčku v objemu 35 miliard eur vloží 8,5 miliardy. Hypo Real Estate nakonec peníze dostala 29. září 2008.
„Kdyby mě bývala nezastihla čtvrt hodiny po půlnoci, bylo po všem. Vyběhl jsem z kanceláře a křičel: Zastavte to! Zastavte to, našli jsme řešení,“ řekl Ackermann na konci července při slyšení před německými poslanci Bundestagu.
Jestli se Merkelová při vyjednávání z taktických důvodů pustila do risku a čekala s řešením až na poslední chvíli, pak podle Ackermanna zašla „velmi daleko“. „Bylo to nebezpečné,“ říká šéf Deutsche Bank.
Tato odvaha však Merkelové přináší výsledky. Těžila z ní v průběhu své devatenáctileté politické kariéry a k dokonalosti ji dovedla během dva roky trvající ekonomické krize. Měsíc před volbami má patnáctibodový náskok před svými soupeři a jako kancléřka je dnes populárnější než křesťanští demokraté, kterým šéfuje od roku 2000.
„Vyzařuje auru střízlivé vážnosti, čímž vychází vstříc poptávce mezi voliči,“ říká Carl Graf von Hohentahl, který se s Merkelovou zná od roku 1990, pracuje ve společnosti Brunswick Group a dřív řídil Die Welt. Upozorňuje také, že kancléřka si dokázala zachovat image běžné občanky, s níž se mohou Němci snadno ztotožnit.
Pětapadesátiletá Merkelová se svým manželem Joachimem Sauerem se odmítli přestěhovat do rezidence v sídle spolkového kancléřství a místo toho žijí v berlínském činžáku ve středu města. Proto ji také mohou spatřit zákazníci místního obchodu, kam chodí nakupovat jídlo pro rodinu. „Nemáme pro ni žádnou speciální pokladnu, ale dáváme si záležet, aby ve frontě nestála moc dlouho. Sama si vybírá ovoce i zeleninu, a když něco neví, tak se zeptá,“ říká Stefan Vetter, který má na starosti obchod Ullrich Verbrauchermarkt, ležící pět bloků od bytu Merkelové.
Popularitu si získává mimo jiné i tím, že zdůrazňuje svou neochotu zadlužovat Německo, chce omezovat platy špičkových manažerů a pouští se do souboje s „arogancí“ na finančních trzích, která podle jejích slov stojí za nejhorší recesí od konce druhé světové války.
„Němci nemají rádi lídry, kteří kolem sebe dělají humbuk. Chtějí někoho seriózního, přemýšlivého, kdo se drží při zemi a zajímá se o jejich potřeby,“ říká Fred Irwin, který vede Americkou obchodní komoru v Německu a zároveň řídí trust spravující pro General Motors německý Opel.
Na boj s krizí vydala Merkelová 115 miliard eur ve formě půjček podnikům a 85 miliard ve veřejných výdajích, kde je zahrnuto například i šrotovné. Její recept sice vyvolal mezinárodní rozepře a kritiku sklidil například i od nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana, ale zatím se Německu vyplácí.
Ve druhém letošním čtvrtletí se německá ekonomika vymanila z recese, když rostla o 0,3 procenta, což mnozí považují za obrovský úspěch. Také nezaměstnanost je stále nižší než v roce 2000, kdy se pohybovala na úrovni 11,5 procenta. Dnes jsou bez práce 8,3 procenta Němců.
Stejně jako se německá kancléřka angažovala při záchraně Hypo Real Estate Holdingu, hraje dnes aktivní roli i při prodeji Opelu. Americké vlastníky nutí k co nejrychlejšímu rozhodnutí o budoucnosti německé divize této automobilky. Přitom se podle Gerda Langgutha, který o ní v roce 2005 vydal knihu s jednoduchým titulem Angela Merkelová, spoléhá na mix šarmu, umíněnosti a znalosti každého detailu jednání.
„Disponuje stálým typem šarmu. To se shoduje s tím, co popisuje Ackermann. Je vždy přátelská, ale tvrdá,“ uzavírá Langguth, jinak též profesor politologie z Bonnské univerzity.
