Hru Vdovou proti své vůli, kterou americký spisovatel překvapivě stvořil ve Vídni v roce 1898, dovezl do Prahy herec a překladatel Julek Neumann. Objevil ji v Kanadě a jak říká, hra se tak dostala do střední Evropy oklikou přes zámoří a po sto deseti letech. I režisér Schmid přiznává, že nejde o žádný zázrak a že mnohem víc vypovídá o autorovi a jeho pozorovatelských schopnostech. Hra se točí kolem skutečné postavy francouzského malíře Milleta a jeho přátel, rovněž malířů, kteří vstoupili do dějin umění jako slavná Barbizonská škola. Millet je pořád bez peněz, kolegové a rodiče jeho přítelkyně také. Kolem brousí obchodník s obrazy či spíš hochštapler André Bastien a všelijací týpkové. Millet se nakonec vydává za svou vdovu, aby se tak zbavil finančních potíží. Neumann uvádí, že Twain se zde inspiroval slavnou Charleyovou tetou Brandona Thomase, ale když svou hru napsal, byl trh převlékacími fraškami už přesycen.
Je to možné, ale pravý důvod tehdejšího neuvedení bude přece jenom kvalita textu. I když Jan Schmid asi hodně upravoval a čistil, lze se přesvědčit, že hra má dost hluchých míst, je občas chaotická až nesrozumitelná a mnohomluvná. A tak je svým způsobem obdivuhodné, co Schmid a herci s Vdovou dokázali. V jeho pojetí je to půvabná parodie na život malířské bohémy z doby, kdy umělci skutečně hynuli hladem. Je plná vtípků, sarkasmů, ironie a ypsilonkovských fórků. V první půlce jí postupně trochu padá řetěz, protože popravdě řečeno se toho nic moc dramatického neděje, jen se tak všichni hemží. Řetěz je však po přestávce nahozen a druhá část je svižnější. I proto, že v ní září Martin Dejdar jako pištivá Vdova a stále svádí boj se svou ženskou výbavou. Podobně dynamický je i jeho suše glosující a občas se také převlékající přítel Chicago v podání Jiřího Lábuse. V Ysilonce se poprvé objevil i Jan Přeučil, který hraje – jak jinak – padoucha Bastiena. Na jeviště se vrátil i Julek Neumann v roli zadluženého malíře a jeho insitní projev nakonec dobře doplnil celou bizarní menažerii.
HODNOCENÍ LN
***
Mark Twain: Vdovou proti své vůli
Překlad: Julek Neumann
Režie a úprava: Jan Schmid
Studio Ypsilon, s. premiéra 20. 12.
