Ty domy nikdo nekoupí ani nepojistí

„Nikdo nám tehdy neřekl, že je tady pořád voda,“ odhrnuje si asi čtyřicetiletá žena vlasy z čela. Její dům byl přitom před koupí zatopen několikrát, i když podle místních ne tak často jako v posledních letech. Dům Petráňovým pojišťovna kvůli vodě nepojistí.

Přestěhovat se také nemohou, chybí peníze. „Tenhle barák navíc ani nikdo nekoupí, protože všichni vědí, že tady bývá voda,“ popisuje nešťastně. Stavba je podle ní pořád podmáčená. Když v zimě chce zatopit, po stěnách stéká voda. „Koberce můžeme pokaždé vyhodit, kachličky se také nevyplatí, voda je nabere zespoda a rozhází,“ stěžuje si Petráňová.

V domě proto s rodinou přežívá, jak se dá. Přestože má ještě vodu i u vchodu, je rozhodnutá doma přespat. Večer do domu projdou přes sousední vchod starého obchodu. „Možná to vezmu i vodou, nic hrozného se mi nestane, když se trochu namočím,“ říká s nadsázkou.

Bakovští, kterých se tragédie netýká, se chodí k vodě dívat a srovnávají stav po hodinách. „Ráno jsem si to tu byl vyfotit, nebyla tu ale taková potopa. Ještě bylo vidět přechod,“ ukazuje deset metrů směrem do vody třicetiletý muž. Jeho domu se potopa netýká.

Je krásně, v Bakově svítí slunce a kromě cyklistů a pejskařů se zmrzlinou se na potopu přišel podívat i starší pár s vnoučaty. „Když je takováhle záplava, tak to vždycky odnese odsud všechny vodníky,“ vypráví babička dětem. Ty soustředěně přikyvují. Dva chlapci stojí na kraji Jizery a botou zkouší hloubku vody o pár centimetrů dál.

O několik desítek metrů dál stojí padesátiletá žena a baví se s místním usedlíkem. Její pes zatím zahání žízeň vodou z rozvodněného toku. „Já mám také vodu v domě, ale naštěstí jen, když ji pustím,“ říká ženě starý muž se šibalským úsměvem.

„Mně to zaplavilo jen zahrádku,“ nezůstává žena pozadu. „Čert ji vem, je mi spíš líto těch u řeky, co ani nezachránili nábytek,“ dodává žena. Jediné štěstí podle ní je, že se voda před městem vždycky rozlije na louce, jinak by vody bylo mnohem víc.

Všichni postižení už berou velkou vodu s rezervou. „To bychom se z toho museli už dávno zbláznit,“ směje se Petráňová a upozorňuje, že voda už o kousek ustoupila. U svého domu stav kontroluje podle popelnic, které před ním stojí.

K Jizeře se vypravili i hasiči, už jim nezbývá než přihlížet. Udělali, co mohli. „Všichni dostali pytle s pískem, někteří je od nás ani nepotřebovali, už je měli,“ uvádí starosta Bakova Jiří Hieke. Sám má dům na druhé straně obce a voda ho neohrozila. „Je to nepříjemné, zase budou muset sušit a uklízet,“ říká Hieke. Podle něj je štěstí, že voda ve městě zasáhla jen pár domů, v jiných obcích na severu to mají mnohem horší.

„Na stát se nespoléháme, nedá obci ani peníze, které potřebujeme,“ tvrdí. Podle něj dostává Bakov stále méně peněz. „Nikdo z postižených ty domy neprodá, dodává. Jediné řešení vidí v zapojení úřadů a vysazování stromů a užití dalších prostředků, aby v budoucnu k zatopení nedocházelo. Zatím půjčuje obec na požádání lidem vysoušeče. V Bakově připravili i provizorní ubytování, kdyby se musel někdo evakuovat. Protože ale voda opadává, zřejmě ho nikdo nakonec nevyužije.