Obyvatelé subtropického pásma vnímají zvířata - a snad celé přírodní prostředí bujných monzunových lesů - pozitivněji než lidé žijící v tvrdých podmínkách na severu.
Drak představuje ústřední fantastické zvíře v systému osmi mytických zvířat. Ve zpodobení umělců má zpravidla hadovité tělo pokryté šupinami a na hřbetě se mu od hlavy po ocas táhne ploutev tvořená ostrými hřebeny.
Ovšem na rozdíl od hada má drak čtyři krátké, zpravidla silné končetiny s drápy. Jen u císařského dvora v Hue existují varianty draka s pěti drápy, tedy zvířete spojovaného výhradně s panovníkem, a draka se čtyřmi drápy, tedy zvířete vyskytujícího se v symbolice nejvyšších úředníků, obklopujících vladaře. Níže postavení lidé měli právo používat zobrazení draka jen se dvěma drápy.
Rybáři věří, že drak na draka nezaútočí Hlava draka bývá zpravidla neúměrně velká ve vztahu k samotnému tělu, nad čelem mívá dva růžky, které lze přirovnat k srnčím parůžkům, a otevřená tlama je lemována dlouhými vousy. Dračí tlama bývá otevřená proto, aby z ní drak mohl chrlit ohnivé plameny, případně aby mohl tlamou přidržovat ohnivý disk, slunce.
Není bez zajímavosti, že rybáři v Jihočínském moři po staletí zdobili přídě svých člunů dračími hlavami namalovanými, případně bohatě vyřezávanými, nabarvenými a lakovanými. Smyslem tohoto opatření byla a dodnes je víra, že vodní draci nezaútočí na lodi, na nichž spatří svůj obraz. Draci namalovaní na přídích lodí tedy měli odradit od útoků své protějšky ve vodní říši.
Jediným reálným zvířetem mezi svatými zvířaty je želva. Symbolizuje vytrvalost, dlouhověkost a moudrost. Vytrvalost velmi výstižně popisuje legenda Jak se želva dostala do pagody, a proto prý podstavce kamenných stél s vytesanými jmény absolventů zkoušek bývají zpravidla ve tvaru obří želvy.
Paralela mezi údajnou vytrvalostí zvířete a dlouhodobou, ne-li celoživotní trpělivostí při studiu a v úřední kariéře je nasnadě.
Želva se velmi často vyskytuje nejen jako podstavec stél v pagodách a chrámech, ale i jako symbol vietnamského vladaře. V císařském městě Hue se ve většině místností, které pravidelně využíval vietnamský panovník, vyskytuje motiv želvy v bohaté dřevořezbě zdobící sály podobně jako zobrazení draka a fénixe, který v daném případě symbolizuje panovníkovu ženu.
Žába je výrazným dekorativním motivem na bronzových dongsonských bubnech. Téměř na všech je ústředním motivem lubu, tj. vodorovné desky bubnu, mnohocípá hvězda, často chápaná jako slunce.
Nejznámější bubny, Ngoc Lu a Hoang Ha, jsou vysoké 63 cm a 61,5 cm, přičemž oba mají průměr 79 cm. Ostatní měly různou velikost, některé byly poměrně velké, jiné měřily na výšku necelých deset centimetrů. Není příliš jasné, k čemu se bubny používaly. Jedna z hypotéz praví, že byly zavěšeny (většina je opatřena čtyřmi uchy) do podlah kolových staveb tak, aby do středu hvězdy na lubu padaly sluneční paprsky, a bubny se tak užívaly jako sluneční ciferník. Další hypotéza uvádí, že se používaly jako urny, protože v řadě z nich byl nalezen lidský popel.
Nejrozšířenější hypotéza pak praví, že byly používány jako posvátné rituální nástroje, na které se bilo při obřadu přivolávání deště. Tuto teorii by podporoval fakt, že luby bubnů hojně zdobily reálné motivy ze života lidí, kteří se samozřejmě neobešli bez dobré zemědělské úrody. Motiv žáby a její souvislost s přivoláváním deště nalezneme i v rozšířeném mýtu Tetička pána nebes. V příběhu je žába vylíčena jako statečné zvíře, které se nebojí postavit ani samotnému Nefritovému císaři, vládci nebes, a nakonec zajistí dostatek dešťové vláhy na zemi.
Na lidových dřevořezech s blahopřejnou tematikou se vyskytuje žába, resp. ropucha v kombinaci s dítětem. Ropucha v těchto případech symbolizuje odvahu Živý traktor symbolem blahobytu Buvol je dalším reálným zvířetem často zobrazovaným ve vietnamském umění. Je znázorněn na řadě lubů dongsonských bubnů. Motiv buvola se objevuje v místním umění, což dokládá, že toto zvíře hrálo významnou roli v materiálním i duchovním životě tamních lidí. Podle zvěrokruhu symbolizuje buvol pracovitost a trpělivost.
Je velmi pravděpodobné, že vodní buvol, osvědčený pomocník při těžkých zemědělských pracích, se již za vlády dynastií Pozdní Ly a Tran v letech 1010 až 1400 stal symbolem materiálního zabezpečení rodiny a svým způsobem i jistého společenského postavení.
U některých císařských hrobek v okolí města Hue, pocházejících z 19. století, i u dalších šlechtických hrobek z dřívějších dob se nacházejí sochy buvolů a koní.
Otázka je, zda mají symbolizovat povahové vlastnosti zemřelého člověka, nebo zda se jedná o dekorativní prvky symbolizující materiální zázemí zemřelého. Rovněž je možné, že zvířata měla zemřelého doprovázet v posmrtném životě, který měl být pro něj stejně výjimečný jako život pozemský.
Vzhledem k tomu, že se i na nádvoří některých významných pagod nacházejí kamenné sochy buvolů, přikláněla bych se spíše k hypotéze, že zvíře symbolizovalo materiální zabezpečení daného objektu a přání, aby tomu tak bylo i v budoucnu. Tygr je ve vietnamské lidové slovesnosti vykreslen jako zvíře sice fyzicky silné, ale poněkud hloupé. Tak je tomu například v pohádce Jak přišel tygr k pruhům, která vysvětluje, jak se fyzicky zdatné zvíře dalo oklamat slabým, ale moudrým člověkem.
Ovšem v národní mytologii a v přímé návaznosti na ni, tedy v umění, je tygr zobrazován jako ochránce lidí, symbol pozemské síly. Pokud je zobrazen spolu s drakem, pak představuje právě onu pozemskou sílu a drak sílu kosmickou. Je-li tygr zachycen na výtvarném díle samostatně, pak symbolizuje ochránce před zlými silami.
Párové obrázky tygrů se kdysi lepily na dvoukřídlé dveře a tygři tak měli od příslušného obydlí odhánět zlé síly. S postupující moderní civilizací především v nížinných oblastech země poměrně rychle mizí zvyk zahánění zlých duchů.
Dodnes však můžeme spatřit před vchody do komplexů pagod basreliéfy znázorňující tygry. Obrázky či předměty zdobené tygry jsou stále oblíbeným dárkem pro děti, zvláště předškolního věku.
Kůň je tradičně spojován s čistotou, vznešeností a moudrostí. Lidé si koně tradičně váží kvůli jeho ostražitosti, inteligenci, síle a v neposlední řadě i letité zkušenosti, že ho lze považovat za přítele lidské rasy. Kůň bývá tradičně zobrazen ve vietnamském sochařství, a to ve spojení s dvěma typy staveb. Za prvé, v pagodách bývá znázorněn jako mimořádně velké a vysoké dřevěné polychromované zvíře na kolečkách. Je velmi pravděpodobné, že v těchto případech je zvíře symbolem panovníka.
Druhým místem, kde se poměrně často vyskytuje socha koně, je okolí pagod i hrobek významných osobností. Například na prostranství před hrobkou císaře Khai Ding (1885-1925) stojí kromě soch vojenské gardy a dvořanů i sloni a koně.
***
TROCHU JINAK
Drak přidržuje v tlamě slunce, žába je statečné zvíře, želva oplývá moudrostí... Porozumět vietnamské zvířecí symbolice může přispět k poznání vietnamské menšiny.
Želva nesoucí na krunýři želvičku symbolizuje především moudrost.
Žába je statečné zvíře, které se nebojí postavit ani vládci nebes, aby zajistilo dostatek vláhy pro lidi. Když se lakovaná dřevěná žába přejíždí přiloženou dřevěnou paličkou po ostnech na hřbetě, vyluzuje zvuky podobné kvákání. V některých pagodách se používá k utišení věřících před obřadem.
Dračí tlama bývá otevřená proto, aby mohl drak chrlit ohnivé plameny a případně přidržovat ohnivý disk, slunce.
Duch černého tygra odhání démony a zlé síly.
Kůň s okřídleným hříbětem létá podle legendy po obloze a v případě, že lidé potřebují jeho pomoc slétne na zem.
O autorovi| PETRA MÜLLEROVÁ, Autorka vystudovala vietnamistiku a anglistiku na FF UK, absolvovala stáž na Hanojské polytechnice. Specializuje se na dějiny a umění Indočíny. Převzato z kapitoly Vybraná zvířata v tradičním vietnamském umění z knihy Zvířecí mýty a mytická zvířata, kterou vydalo nakladatelství Academia. Titulky a krácení textu LN.
