LN: Znamená to, že podobné gangy se mohou vyskytovat i v jiných evropských zemích, jen se o nich neví?
Přesně tak. Je to komplikované tím, že tygří produkt nemusí být jen kůže, kterou pozná každé dítě. Mohou to být i kosti, zuby, drápy nebo právě vývary – ať už tekuté, či v kostce. Co to je, rozpozná jedině genetika. Vyšetřovací orgány nejen v Evropě, ale nikde na světě do takových kontrol a pátrání jako nyní my nikdy nešly. S největší pravděpodobností to znamená, že si tam tohoto obchodu dosud nevšimli nebo si nechtějí všimnout, protože se tím nechtějí zabývat.
Většina případů u nás i jinde v Evropě se odehrává na letišti. Když cestující přiletí a něco se u něj najde, hned se to řeší. Sledovací činnost na letišti dělají celníci ve spolupráci s našimi inspektory. Vyhledávací činnost uvnitř republiky, když už se nějaké nelegální zboží dostane na vnitřní trh, je daleko obtížnější. Obecně platí, že jakmile se kontraband dostane dovnitř Unie, která je v tomto směru kvůli absenci hranic noční můrou, a rozptýlí se na vnitřním trhu, hledá se obtížně.
Bezesná nocVedoucí odboru České inspekce životního prostředí, který se specializuje na chráněné druhy, Pavla Říhová byla u toho, když se ohledávala mrtvá těla tygrů nalezená při zátahu na zločinecký gang kolem Ludvíka Berouska. „Celou noc jsem z toho pak nespala,“ vzpomíná. Její zážitek byl o to horší, že čerstvě zabité zvíře bylo před smrtí dokonale zdravé, šlo o pětiletého jedince, který mohl mít před sebou až dalších patnáct roků života. Říhová pracuje pro Českou inspekci životního prostředí už řadu let a díky spolupráci inspektorů s celníky a policisty se podařilo skupiny zabijáků a pašeráků dopadnout. |
LN: Před dvěma lety celníci zachytili podezřelé vývary v rámci akce Tygří oko. Platí, že tam započalo odhalování gangu?
V rámci akce Tygří oko bylo případů víc. Zadrželi jsme i bedny s tygřími kostrami, to se bohužel zcela vyšetřit nepodařilo, protože jméno odesílatele bylo fiktivní. Pachatelé používají velmi sofistikované metody a vyšetřovat vietnamskou komunitu je velmi obtížné. Používají falešné identity, my asijské občany podle obličeje od sebe nerozeznáme, někteří tu mají trvalý pobyt, jiní ne, je to uzavřená a velmi specifická komunita.
LN: Jak je vůbec možné, že se to mohlo dít?Nikoho to nenapadlo. Jenom to překvapení, že se taková věc může stát v Evropě! Dosud si nikdo neuvědomoval, že obchod s tygry probíhá i tady a že se děje se zvířaty chovanými v zajetí. To nejsou tygři z přírody, kteří by byli upytlačení. Pocházejí z legálních chovů.
LN: To se to opravdu dřív ani netušilo?
Produkty jako teď jsme dřív nezachytávali, nikdo nevěděl – a ani by to nikoho nenapadlo –, že by tekutiny v lahvích nebo krémy v kelímcích mohly obsahovat zvířecí DNA. Prvním impulzem bylo právě Tygří oko. Do té doby nikdo nezadal genetickou analýzu, lahve s kalnými tekutinami se nezabavovaly. Poukázali jsme na to, že jsou tu produkty, o které se zatím nikdo nezajímal, a že tygři slouží k výrobě produktů, které jsou navíc na trhu velmi ceněné. A je tu ještě jedna důležitá souvislost.
Můj Bagheera mi vrátil lásku. Nechápu, jak mohl někdo zabíjet tygry, říká Osmany Laffita |
LN: Jaká?
V republice se začaly množit zookoutky, které lákají na mazlení koťátek, s nimiž se pak lidé fotí. Málokomu dojde, že použitelnost mláděte je půl až tři čtvrtě roku, pak zvíře doroste – a zookoutek potřebuje další a další mláďata. Ale co se děje s těmi dospělými tygry a lvy? Při naší kontrolní činnosti jsme v minulých letech zjistili, že je tady velmi divná úmrtnost tygrů mimo zoologické zahrady. V zoo se tygr dožije dvaceti let, v jiných chovech – privátních, cirkusových, obchodních – tygři umírají do pěti let. To je mladé zvíře plné síly, nijak háklivé, nemělo by umřít. Bylo divné, že tygři takhle mizí. Domníváme se, že byznys funguje právě na těch mazlicích koťatech, za která lidi platí. Jezdí se s nimi po školách a školkách, což je samo o sobě z hlediska osvěty hrozné, a pak skončí v tom hrnci.
Upozornění: Fotogalerie obsahuje velmi drastické záběry.
  |
LN: Je těch pět let v soukromých chovech české specifikum, nebo mají takovou úmrtnost iv jiných státech?
Ono se neví, jak je to jinde. Další naše unikum je v tom, že jsme v posledních letech udělali kompletní prověrku tygrů na území České republiky. Dnes víme prakticky o všech, zkontrolovali jsme je a téměř od všech máme odebrané vzorky chlupů nebo trusu na genetiku. To nikdo jiný v Evropě nemá. Ve spoustě jiných států ani nevědí, kolik a kde šelmy mají. Musíte mít sice dokumenty, když s tygry obchodujete, ale evropská legislativa říká, že dokument musí vzniknout, když prodává ten první. Dál už se nic neděje. My máme v Česku navíc registrační povinnost. Když si tygra někdo koupí, musí ho na sebe přihlásit – a díky tomu víme, kde kočky jsou. Po Evropě cirkuluje spousta šelem ze státu do státu. Registr CITES nám závidí hodně zemí.
VIDEO: Na Berouska měla kvůli tygrům ‚políčeno‘ i mezinárodní organizace. Zveřejnila tajnou nahrávku |
LN: Ony zookoutky jsou také české specifikum?
Jsou i jinde v Evropě. Vychází to z lidské psychologie, lidi mají rádi mláďata. Ale veřejnost by měla pochopit jednu věc: na první pohled to vypadá, že ti lidé, kteří koťata takto nabízejí, mají zvířata rádi, ale není to úplně pravda, je to především dobrý byznys. Chápu, že mazlení lidi láká, když koukám na tygří kotě, taky bych se s ním nejraději pomazlila, ale vím, že to je špatně. Tomu zvířeti lidský dotyk rozhodně není příjemný a přispívá to k tomuhle všemu.
LN: Nezaspala inspekce s dřívější kontrolou?
Myslím, že ne. Možnosti, jak takové věci odhalit, jsou omezené. I genetika, bez které bychom nic neodhalili, se vyvíjí. Před deseti lety bychom genetické analýzy jako tyhle vůbec nedokázali udělat. Myslím, že jsme neměli šanci objevit to dřív. Mám radost, že se to povedlo teď a do takovéto fáze.
LN: Byla inspekce na kontrole u pana Berouska v Bašti?
Byla.
Expertka: Tygří kosti na revma a penis na potenci? Pověry vznikly z mixu mytologie, historie i kultury |
LN: A zjistili jste tam něco?
To je složitá otázka. Máme jen určité pravomoci, podle řádu navíc kontrolu ohlašujeme předem. Díváme se na dokumenty, značení zvířat, případně odebereme vzorky. Inspekce jako taková nemá velkou šanci takový případ sama rozkrýt. Proto už skoro deset let spolupracujeme s celníky a policií. Snažíme se je tuhle problematiku učit a fungovat společně. Oni mohou vyšetřovat a mají razanci, my máme odbornost. Jeden bez druhého bychom nefungovali tak dobře. Poznatky z kontrol v letech 2015, 2017 a 2018 jsme jim předali.
LN: Neměla by mít inspekce větší pravomoci? Nebo policie specializovaná oddělení, která by se zabývala touto problematikou?
V tom druhém případě máte pravdu. Už dlouho diskutujeme o tom, že by u policie i celní správy měly být specializované útvary, které by se zabývaly tímto typem kriminality. Spousta zemí takové útvary má, třeba Anglie nebo Nizozemí. Každá kriminalita má svoje specifika, vztahuje se k ní určitá legislativa, a pokud má pokaždé někdo řešit něco jiného, nutně se to musí projevit.
LN: Jinými slovy, kontrola u pana Berouska ani nic odhalit nemohla?
Zjistila nějaká pochybení, ale spíše administrativní. Chyby v dokumentech, které se dávaly do pořádku.
VIDEO: Otřesné záběry a detaily z tygřích jatek. Vytrhané drápy, stažená kůže i speciální vývar |
LN: Nejsou pak kontroly trochu zbytečné?Nejsou. Právě díky nim máme přehled, co se děje. A často si všimneme, že něco není úplně v pořádku. To, že to sami nemůžeme vyřešit, ještě neznamená, že nemůžeme upozornit, že je nějaký problém.
LN: Na jedny dokumenty prý mohou v Česku běhat dva až tři tygři. Jak je to možné?
To se netýká jen tygrů. Základní princip je, že stejně jako my máme občanku, chráněná zvířata by měla mít dokument a nějakým způsobem by s ním měla být propojená. Ať už třeba ptáci kroužkem, zvířata mikročipem, někdy i identifikační fotkou. Ale pracujeme s živými zvířaty a ne vždycky takto označit jdou. Léta se řeší, že kroužky lze sundávat, že čip jde vypreparovat. Neexistuje dokonalý způsob. Dokonce i mikročipy, které jsou výborné, nejsou perfektní, protože přečíst tygra v kleci není úplně snadné. Čtečka je na vzdálenost dvaceti centimetrů. Stane se i situace, že při kontrolách narazíme na zvíře, které má být podle dokumentu mrtvé, ale je najednou živé. Když zvíře uhyne, chovatel z něj mikročip vypreparuje a aplikuje ho jinému. Takže takhle máme zvířata, která třeba dvojnásobně překračují průměrnou délku života. Říkáme jim nesmrtelná zvířata. Dějí se různé podvody.
Legislativa je nastavená, ale nic není dokonalé. Pachatelé jsou velmi chytří, i když se legislativa zlepší a zákonodárci vyřeší nějaký problém, najdou jiný způsob, zvlášť když jde o zboží, které je ceněno. A tohle ceněno je. Je to velmi drahá komodita. Teď je vidět, že jde o skutečný problém, už se o tom jenom nemluví a je potřeba se k tomu nějak postavit a pokusit se to legislativně nastavit jinak. Ale to nepřísluší nám.
Mrtvý tygr je dražší než živý, ohromnou cenu má i žluč, popisuje nelegální obchod šéf ZOO Rabas |
LN: Když se narodí nové mládě, je povinnost ho nahlásit?
Samozřejmě. Zákon CITES říká, že máte třicet dnů na to, abyste zvíře registrovali a nezaměnitelně označili, kočky dostávají většinou mikročip. U malých mláďat, která zůstávají u matky, se lhůta prodlužuje na tři měsíce. Zásadní věc je, že pokud chovatelé chtějí produkovat větší množství koťat, aby je měli na mazlení, velmi často odebírají matkám mláďata velmi brzy, aby lvice nebo tygřice znovu zabřezla. Problém je, že některé kočky takhle nechávají vrhnout mláďata čtyřikrát za dva roky, samici tím zničíte, umírá úplně vyčerpaná.
LN: To je asi jeden z důvodů té brzké úmrtnosti, nebo ne?
Přispívá to k tomu. Jde o správné nastavení podmínek chovu, které přísluší veterině.
LN: Jakou má chovatel povinnost, když zvíře uhyne?
Tuto věc řeší víc zákonů – a ne vždy se dobře potkávají. Když uhyne konkrétně tygr, chovatel má do třiceti dnů nahlásit na krajský úřad, že uhynul, a má odevzdat dokumenty. Ale není povinen říct, na co to zvíře uhynulo, proč uhynulo, není povinen doložit pitevní zprávu. Klidně si to může i vymyslet.
Podle veterinárního zákona je ale povinen dát zvíře do kafilerie, nemůže si ho zakopat na zahradě, protože to je infekční materiál a měl by ho odevzdat. Kafilerie jsou soukromé subjekty. Dají potvrzení, že od chovatele převzali nějaké maso, takzvaný kadáver. Řidič kafilerie ale nekontroluje, jestli mu odevzdali tygra, který odpovídá dokumentům a mikročipu. To není jeho povinnost.
Veterináři prošetřují další Berouskův zoopark. Kvůli nevhodným podmínkám |
LN: Jde o mezeru v zákoně?
Ano, není ošetřeno, aby se kadáver nezneužil. Kůže může být cenná a chovatel si ji třeba chce nechat vypreparovat. I to by měl nahlásit na krajský úřad, odevzdat dokumenty a zažádat si o dokumenty na kůži. V konečném důsledku ale nikdo nemusí kontrolovat, co se děje s celým tělem, a může se stát, že tygr zmizí z povrchu zemského. Nemělo by, ale může. Není to však jen případ České republiky. Teď je z února nová rezoluce CITES, která říká členským zemím, že mají zlepšit management nakládání s uhynulými exempláři, aby nedocházelo k jejich zneužívání, protože se tak děje v mnoha zemích.
LN: Podle mezinárodní organizace Four Paws se z Česka vyváží tygři k obchodníkům do Číny, Vietnamu a dalších asijských zemí. Jak může někdo získat povolení k vývozu?
To je spíš otázka na ministerstvo životního prostředí, které ta povolení vydává. Vývozy se poměrně hodně řeší, protože to vypadá zvláštně, když se pošlou tygři do Asie. Ale jsou určitá procesní pravidla, ta povolení se vydávají ve správním řízení a ministerstvo prověřuje všechny podmínky dané zákonem. Pokud jsou ty podmínky splněné, tak mu vlastně nezbyde nic jiného než povolení vydat. Nyní ministr vývoz tygrů do zemí mimo Evropskou unii zakázal – v reakci na zjištěná odhalení. Část států v Evropě má mimo zoologické zahrady chov určitých typů zvířat zakázaný. Jde třeba o primáty. Jsou to zvířata, které nepatří do rukou neodborníků, čímž se ale nechci dotknout všech soukromých chovatelů, protože někteří odborně zdatní jsou.
Zátah v zooparku a Sapě: člen klanu Berousků je podezřelý ze zabíjení tygrů na asijské lektvary |
LN: O zákazech se v Evropě mluví především v souvislosti s cirkusy. Na druhou stranu jsou i země, které chov mimo zoo zakázaly a pak zase povolily.
Je to vždycky dvojsečné. Když takový chov zakážete, vyvstane otázka, co s těmi zvířaty dělat. A při tom, kolik velkých koček tu je, není reálná představa, že bychom je zabavili a někam umístili. Ani není kam. Jsou to stovky zvířat. Takže musíte domyslet i další souvislosti, což není jednoduché. Velkých koček tady navíc v současné době přibývá, což souvisí s tím mazlením, o kterém jsme mluvili.
LN: Ředitel Státní veterinární správy zmínil, že poté, co se zpřísnily podmínky chovu na Slovensku, začali se chovatelé stěhovat k nám. Děje se to?
Je to dost dobře možné. Třeba u vietnamské komunity jsme zaregistrovali, že co jsme rozprášili skupiny obchodující s nosorožčími rohy, přesunuly se velice rychle na Slovensko a do Polska.
LN: Mluví se teď především o tygrech. Předpokládám, že se to ale netýká jen jich. S jakými dalšími zvířaty se obchoduje?
Z koček se to určitě týká i lvů, poměrně dost let se ví, že lev slouží jako náhražka za tygra. Na poslední konferenci CITES byla velká bitva o to, zda lvy nepřeřadit do přísnějších pravidel. I lvi jsou poptáváni v různých typech tradiční medicíny. Měli jsme tady nosorožčí rohy, což je ekvivalentní problém, melou se do povzbuzujících nápojů. V Česku máme poměrně hodně problémů s cennými komoditami typu tygřích produktů, nosorožčích rohů nebo slonoviny. Moje letitá zkušenost říká, že jakmile je nějaké zboží cenné, a to i z chráněných druhů, začne se kolem něj točit nelegální obchod.
ASI.JATKA: Případ mrtvých tygrů. Zvrhlá poptávka se potkala se zvrhlou nabídkou |
LN: Dá se říct, že v případě dalších druhů funguje Evropa jako tranzit, nikoliv jako původce?
S takovými soudy bych byla opatrná. Když něco takového řeknu, může se stát, že za pár let to bude jinak. Kdybychom se před několika lety bavili o tygřích produktech, odpovím vám, že nic takového se v Evropě neděje. Může tady existovat spousta typů obchodu, o kterých ještě nevíme.
LN: Existuje nějaká představa o tom, jak velký je tento typ černého trhu v Česku?
Na to je vlastně stejná odpověď. Často se na objem černého obchodu lidi ptají. Vždycky odpovídám, že slovo nelegální ve své podstatě znamená skrytý. A my nevíme, kolik z toho skrytého jsme odhalili – a co nám zbývá.
