Na internetu se dá najít spousta zábavy (a ztratit přitom spoustu času). Před několika lety založilo v Londýně pár hudebních nadšenců server last.fm, který dneska zahrnuje statisíce uživatelů. „Hudebně sociální revoluce“ tomu říkají. Prostě typická ztráta času.
Last.fm má několik základních funkcí (a desítky dalších). Když posloucháte hudbu na počítači, „zapisuje“ vám poslouchané skladby a umělce do archivu, ze kterého pak dělá statistiky. Celkové, týdenní, jaké chcete nebo (ne)potřebujete. Zjistíte tak, jestli třeba neposloucháte příliš jazzu.
Tím, že si uživatelé pouští muziku, vzniká databáze interpretů, a aktivní uživatelé (kterých je většina) jim přiděluje „nálepky“. Třeba když někdo poslouchá Milese Davise, přiřadí mu nálepku „jazz“ nebo „trumpeta“ případně „toho mám rád“ nebo „můj strejda“ (nálepky totiž vymýšlí sami uživatelé). Nicméně se spoléhá na to, že většina z nich v Davisovi pozná a přilepí „jazz“. Tohle nálepkování pak slouží k ohromně užitečné aplikaci, a sice, vyhledávání podobných interpretů v databázi. „Jazz“ totiž není jen Davis, ale také Coltrane, Mignus, Hancock, Armstrong, Sinatra a další. Stovky, tisíce dalších.
Do smrti můžete jen objevovat nové jazzmany (a poslouchat je, last.fm totiž funguje i jako schopné internetové rádio; stačí zadat „chci poslouchat jazz“ nebo „chci poslouchat něco jako Miles Davis“ a je to). Autorka tohoto diáře např. už na první pohled do statistik téměř žádný jazz neposlouchá. Oblíbenou kratochvílí je „šmírování“ ostatních uživatelů (tzv. sousedů, přátel, nebo úplně cizích lidí - mimochodem typická ztráta času), co právě poslouchají nebo koho mají na vrcholu žebříčků, případně se s nimi dá komunikovat pomocí zpráv a vzkazů (oblíbená ztráta času).
Je docela zajímavé, že (zhruba) 3 z 5 posluchačů Daniela Landy má podobně vysoko ve statistikách Orlík. Číslo v profilu kapely (kde se dá najít biografie, diskografie, koncerty, obrázky...) říká, že bylo poslechnuto něco přes sto tisíc písní od Orlíku. Sám Landa má asi sedmkrát víc poslechů.
Kde je Landa, potažmo Orlík, je obvykle taky jedno (nebo více) z těchto jmen: Vlajka, Buldok, Agrese 95, Conflict 88, Hlas krve, Valašská liga, Krátký proces... Stačí pár hodin a kdokoliv může být odborníkem na český rasistický, nacistický, agresivní, občas taky neskutečně hloupý punk/rock. A o čem to vypovídá? Asi že publikum Landy a Orlíku neposlouchá žádný jazz.
O autorovi| Jana Kačurová, redaktorka LN
