Středa 18. května 2022, svátek má Nataša
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Typologie ministrů kultury

Česko

KOMENTÁŘ

Kdysi se říkávalo, že prvním předpokladem pro výkon ministra kultury je jméno Milan. Dnes už nám podobné vtípky kysnou v ústech, žádní Milanové se ve funkci nestřídají, natož aby v ní defilovaly osobnosti s vizí.

Už dlouho platí, že kdo má dostat trafiku, pro toho je ministerstvo k dispozici.

Proti novému ministrovi kultury Jiřímu Besserovi, který je původní povoláním zubař a posléze starosta, ze zvedla vlna odporu, ale nemá šanci na úspěch. Především resort vůbec nikoho nezajímá, malým zázrakem bylo, že strany těsně před volbami vyslaly své experty do diskusí o kulturní politice. Na nich se slibovalo ostošest, pro každou stranu byla kultura strategickým oborem. Zástupci některých partají ovšem už tehdy přiznali, že o resort nestojí, TOP 09 byla jednou z nich. To, že jej nakonec dostala nebo na ni z nějakého důvodu zbyl, je jen ilustrací daného stavu. Proč resort nikoho nezajímá, je snad jasné – žádné lukrativní tendry se v něm nekonají, nikdo z něj neodejde, aby si pak mohl zakoupit dominium v Toskánsku.

Smrtelně vážně do kina Dnes panuje následující praxe: je-li ministr v oboru jemu svěřeném laik, snaží se své kritiky odrážet tím, že je manažer. I nový ministr kultury je pochopitelně manažer. O své kompetentnosti nepochybuje, je kulturní, jelikož chodí do kina a do divadla. A to myslí smrtelně vážně. Na výstavy prý moc nezavítá, ale má rád krajinky berounských umělců, ty by si doma pověsil. Byv dotázán, koho preferuje ze zahraničí, dlouze váhal a pak vystřelil, že Margita, čímž nejspíš neměl na mysli operního pěvce, ale Reného Magritta. Vysmívat se panu Besserovi za jeho výroky je takříkajíc šibeniční zábava. Nic to neřeší, však my také víme houby o amalgámu, ale aspoň se nehrneme, že bychom lidem vrtali zuby.

V každém případě jeho výroky výmluvně naznačují, jak bude o svěřeném resortu manažersky rozhodovat. Jak třeba rozliší komerci od umění, podstatné od podružného. Že spravovat malé město je úplně něco jiného než určovat kulturní politiku státu, její priority? Kdo by si lámal hlavu. Bude tedy opět podléhat zájmům té které partaje a poradců, kteří mu budou přistrčeni podle potřeb. Bude si umět vybrat sám ty kvalitní? Těžko, když se v oborech neorientuje.

Je to začarovaný kruh, ze kterého nelze vyjít. A pak jistě už se houfují šiky těch, kteří lezou k vrbičkám vždy znovu a znovu a nový ministr silně kritizovaný už před svým nástupem bude jejich podporu potřebovat.

Popravdě řečeno nic nového pod sluncem, takhle se choval všem sympatický Pavel Dostál, nechť je mu země lehká. Je to nemilé, ale právě Dostálovo působení význam resortu znivelizovalo, podřídilo momentálním zájmům vlády a učinilo z něj nedůležitý přívažek; právě za něj začalo výrazně snižování financí ze státního rozpočtu. Pavel Dostál se permanentně choval nesystémově, v jednotlivých oborech se vůbec neorientoval a tak pro jistotu nic neřešil. Chtěl být ovšem zadobře s uměleckou frontou a kdo přišel a dostatečně kňučel, ten dostal. Jako ministr se chtěl hlavně udržet a tak iniciativně plnil příkazy: je také mohutně podepsán na dnešním stavu Národní galerie, jeho příchylnost ke stávajícímu řediteli byla pověstná. Byla mu zpočátku nařízena, vždyť ten krátce před svým jmenováním o Dostálovi prohlásil, že je nejhloupějším ministrem. I Pavel Dostál se v rozhovoru chlubil, že podpořil krumlovské „Scheisseho“ centrum... Tomu se lze jistě zasmát, ale trochu při tom mrazí. A jsme zase u toho: jak může někdo dělat manažera v kultuře, když neví, která bije. Že občas podpoří i to, co je třeba. je potom spíš náhoda.taková malá česká ruleta.

Helenka v říši divů V Česku také panuje představa, že ministrem kultury může být umělec. I to je spíš nesmysl. Za prvé se z větší části stali ministry ti umělci, kteří už ve svém původním povolání de facto skončili. Anebo ti, jejichž představy byly naivní. To byl případ Heleny Třeštíkové, která se navzdory svému věku a zkušenostem chovala jako Helenka v říši divů. Včetně toho, že se v úřadu hodlala dál věnovat dokumentaristice. Jaké to překvapení, že politika je handl a partikování. V úřadu byla snad čtrnáct dní, ale stihla jmenovat jednoho ředitele. Martin Štěpánek také vládl krátce, ještě dnes si pamatujeme jeho velkolepý proslov na úvod, inteligentní, informovaný a plný velkých jmen české kultury, v jejichž šlépějích budeme kráčet.

Stručně: roli ministra na premiéře sehrál skvěle, v reprízách pak totálně zvadl. A ještě odvolal ředitele Národního divadla, ovšem až do svého odchodu nedokázal přijatelně vyargumentovat proč. Prostě mu to někdo poradil a také ho přitom pěkně postrašil. Další herec Vítězslav Jandák zase zvolil image plebejského ministra a svou lidovost, které se také dalo říkat hulvátství, hnal co nejdál. Někdy to bylo i vtipné, občas i výstižné, ale ministr není jen od toho, aby se producíroval a pronášel bonmoty. Jinak totiž řádil jak černá ruka zejména personálně. Výsledek jeho činnosti rovněž nula bodů. Obě úřednické vlády po listopadu také měly ministry umělce. Kdo si vzpomene, co prosadil Martin Stropnický? A Václav Riedlbauch, který měl solidní nástup a představu o financování kultury, zůstane jen tím, kdo neuměl dotáhnout do konce konkurs na ředitele NG, zatímco jinde ředitele bez rozpaků jmenoval. Pak máme ještě ministra Kabáta, který kvůli průšvihu s lotynkou skoro skončil v base, váhavého Václava Jehličku a celkem schopného úředníka Jaromíra Talíře. Kdo byl nejhorší? Obávám se, že černý Petr nakonec zůstane Pavlu Dostálovi, a to i proto, že v úřadu působil dlouhých sedm let, zatímco ostatní kolem dvou let a méně.

Kde se rodí ministři? Nikde samozřejmě. I ministr by měl být především výkonný státní úředník, ovšem s příslušným vzděláním, praxí a přehledem. Podívejme se na kurikulum nejúspěšnějšího evropského ministra kultury Jacka Langa. Vystudovaný právník se nakulturu zaměřil brzo po universitě, zakládal festivaly, řídil kulturní instituce. A výtečně. Jeho předchozí činnost byla vizitkou pro vrcholnou funkci. A u nás? Ministerské posty dostávají osoby, které především chtějí dělat kariéru, protože ve svém oboru nic zvláštního nedosáhly. Není to pravidlo, ale z větší části to tak funguje. A to je první špatná premisa. Pouze tři polistopadoví ministři na tom byli jinak – Milan Lukeš, teatrolog a překladatel, Milan Uhde, spisovatel a dramatik a Pavel Tigrid, exilový novinář a spisovatel. První dva nepomohli ani neuškodili, třetí se bohužel zapsal do dějin jako likvidátor Divadla Za branou a jeho optiku zásadně zkreslilo to, že situaci doma neznal, být po jeho, neměli bychom dnes ani karlovarský festival. Takže ani osobnost není zárukou zdaru, je to jako s manželstvím – sázka do lotynky, může vyjít a nemusí. Není to žádná růžová bilance a dost jasně z ní vyplývá, že je od roku 1990 pěkný sešup. Kdo bude příště? Absolvent hornického učiliště? A není to za daného stavu věcí nakonec jedno? A nezrušíme to raději? Nový pan ministr tvrdí, že to nejde, protože kam by prý umělci „spadali“. Skoro to vypadá, že nový ministr je pořád jednou nohou v Obvodním ústavu národního zdraví, kde také musel každý někam spadat. Jen jestli to bude stačit.

Autor:

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

Češi řeší, čím topit. Proč bychom se neměli zbavovat plynového kotle?

Premium Plynu pro domácnosti by mělo být dosti při přerušení dodávek z Ruska. Nedostatkový plyn sice zdražuje, ale rychlý...

I vysokoškolák může být blbý, říká obávaný lovec z Novy Doktor Vševěd

Premium Na úspěchu televizní soutěže Na lovu má Jiří Martínek velký podíl. Diváci žasnou nad jeho znalostmi. On žasne taky –...

Pro všechny šťastné andílky: Nenechte si ujít testování s Havlíkovou apotékou
Pro všechny šťastné andílky: Nenechte si ujít testování s Havlíkovou apotékou

Trápí vaše miminko opruzeniny, odřeniny od plenek, zarudlá místa, ekzémy a suchá pokožka po koupeli? Otestujte s námi zdarma léčivou mast od...