PRAHA Fyzické a psychické týrání zažívá ročně v Česku 20 až 40 tisíc dětí. Takové jsou neoficiální statistiky. Oficiální jsou ale daleko nižší. Podle těch, které má k dispozici ministerstvo práce a sociálních věcí, bylo v loňském roce nahlášeno sociálním pracovníkům 1239 případů psychického a fyzického týrání a 739 případů sexuálního zneužívání, dětské prostituce a pornografie. „Nahlášené případy jsou jen vrcholem ledovce. Každý rok jich ale přibývá. V roce 2008 jich bylo o necelých sto více než v roce 2007,“ vyjmenovala šéfka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová.
Podle jejích slov je alarmující hlavně to, že téměř 800 týraných či sexuálně zneužívaných dětí prožilo toto trauma v úplné rodině. Nejčastějšími pachateli bývají rodinní příslušníci a blízcí dětí. „V jednadvaceti případech byly zneužity děti mladší tří let, v 53 případech bylo fyzické a psychické týrání spácháno na dětech mladších než jeden rok,“ vyjmenovala Baudyšová.
Statistiky ministerstva práce ale nejsou jediné, další má k dispozici i policie. Od těch ministerských se ale výrazně liší. Podle policie totiž bylo případů týrání výrazně méně. „Důvodem je, že ne všechny případy se od sociálních pracovníků mohou k policii dostat a ne všechny musela policie třeba vyšetřovat,“ vysvětlila Markéta Kalousková z policejního odboru obecné kriminality.
Statistiky obou institucí se ale liší i v tak zásadní informaci, jako je počet úmrtí dětí na následky týrání. Zatímco policie říká že v roce 2008 zemřelo jedno dítě, ministerstvo eviduje čtyři případy.
Podle Kalouskové je navíc vyšetřování násilí na dětech velmi složité. Probíhá totiž většinou v rodinách, kde jsou komplikované vztahy plné vyhrožování, zamlčování ale i zastrašování.
I policejní údaje však mluví o tom, že se týrání a sexuální zneužívání odehrává nejčastěji doma za zavřenými dveřmi. „Týrání častěji zažívají chlapci než dívky. Ty jsou ale zase častěji sexuálně zneužívané,“ řekla Kalousková.
Odborníci upozorňují ale i na následky, které si týrané dítě odnáší do života. Nebývá totiž žádnou výjimkou, že ten, kdo byl zneužívaný a týraný, pak sám týrá a zneužívá své děti. „Každé dítě, kterému se něco takového děje, nejprve prožívá pocity bezmoci a vlastní viny. Ty se později změní v pocity zrady a dítě si začne myslet, že se stejně chovají všichni rodiče ke všem dětem a že je to vlastně běžné,“ vysvětlila Markéta Kalousková. A tento model si pak dítě odnáší i do života.
Graf
Týrané a zneužívané děti jsou nejčastěji z úplných rodin
úplná rodina 40,34%
rodina bez matky 4,35%
rodina bez otce 28,46%
rodina doplněná o matku 2,33%
rodina doplněná o otce 20,27%
náhradní rodina 3,03%
ústavní péče 1,21%
ŠIMON / LN
