Čtyřiatřicetiletý Ondřej by rád působil v některém kulturním centru České republiky v zahraničí. Má zkušenosti z humanitární práce, z práce v několika médiích a v public relations neboli v komunikaci s veřejností. Je vybaven i jazykově. V zásadě by ho všude brali, jenže k tomu, aby mohl pracovat ve státních službách, potřebuje vysokou školu, kterou ostatně kdysi začal (Filozofickou fakultu UK), ale nedokončil.
Proto se rozhodl studovat znovu, tentokrát na škole soukromé. Vybral si Univerzitu Jana Amose Komenského. „Nejde mi jen o získání vysokoškolského titulu, ale taky o to, abych získal širší klasický základ. „Baví mě číst Platona a učit se řečnickému umění od Cicera,“ říká. Zároveň vysvětluje, proč nezvolil školu veřejnou. Jednak bylo v okamžiku rozhodnutí už na přihlášku pozdě, jednak se nechtěl patnáct let po maturitě znovu poměřovat s čerstvými absolventy středních škol.
Univerzita Jana Amose Komenského patří i letos mezi školy, kam se lze hlásit ještě koncem srpna a začátkem září. De facto až do dvaadvacátého, kdy začíná semestr. „To ale neznamená, že se k nám hlásí jen ti, kdo na veřejných školách neuspěli,“ upozorňuje vedoucí katedry mediálních studií Petr Žantovský. Podle jeho slov se letos poprvé za šest let existence školy hlásilo v prvním, tedy únorovém termínu víc uchazečů než v druhém v červnu. „Z toho je zřejmé, že pro mnoho lidí jsme školou první volby, nikoliv náhradní možností,“ zdůrazňuje Žantovský.
Univerzita Jana Amose Komenského (UJAK) je pravděpodobně největší ze 46 soukromých vysokých škol, které v Česku působí. Má osm tisíc studentů a na dvě stovky vyučujících. Velká část z nich učí, pravda, externě a mnozí mají úvazky i jinde. Zato jde, jak Žantovský poznamenává, vždy o odborníky. Například na jeho katedře vyučují i režiséři Dušan Klein nebo Jiří Svoboda.
Zatímco v denním studiu lze najít většinou čerstvé nebo nedávné maturanty, v kombinovaném (dříve dálkové) jsou hlavně lidé z praxe. A protože škola nabízí studia nejen mediální, ale také ekonomická, pedagogická a právní, často jde o lidi, kteří si přišli doplnit své středoškolské vzdělání o vzdělání vysokoškolské, na jejich místě vyžadované. „Jeden čas jsme měli hlavně na personalistice ročníky plné lidí z finančních úřadů a úřadů práce,“ poznamenává Žantovský. Zásadně však odmítá jakékoli úvahy o tom, že na soukromou školu, kde se platí školné kolem padesáti tisíc korun za rok, přicházejí lidé kvůli nižším studijním nárokům. Podle něj má UJAK například andragogiku lepší než Filozofická fakulta Univerzity Karlovy a speciální pedagogika má i studium doktorské.
Ostatně kompletní vysokoškolské studium (tedy bakalářské, magisterské i doktorské) je jednou z podmínek, aby škola získala univerzitní statut. Univerzita Jana Amose Komenského jej má od loňska.
Do budoucna žádá tato škola, aby mohla zřídit doktorské studium i pro andragogiku. Chystá se taky rozšířit vzdělávací nabídku o některé umělecké disciplíny. Důvod je jasný - sleduje poptávku a přizpůsobuje se jí, jak jen je možné.
Když se rozhodoval, bylo už na přihlášku na veřejnou školu pozdě. Roli hrálo hrálo i to, že se nechtěl patnáct let po maturitě poměřovat s čerstvými absolventy středních škol.
„Často přicházejí ti, kdo si potřebují doplnit vysokoškolské vzdělání. Jeden čas jsme měli hlavně na personalistice ročníky plné lidí z finančních úřadů a úřadů práce.“
