Pátek 26. dubna 2024, svátek má Oto
130 let

Lidovky.cz

U tří housliček

Česko

Houslista Jaroslav Svěcený (47) o vůni laků a dřeva a o houslích, na které hrál Wolfgang Amadeus Mozart

Pořád samé koncerty a o víkendech především. Sem tam se stane, že mám volno, houslí se však nevzdávám. Místo smyčce ale držím spoustu materiálů, z nichž vyzobávám historická fakta. Historie houslí od počátku jejich vzniku po dnešek je totiž můj největší koníček, kterému věnuji většinu volného času. Kde se vzala ona vášeň? Nejspíš za to může pan Pilař. Děda mě vodil v Hradci Králové do jejich věhlasné houslařské dílny. Fascinovala mě tamější vůně laků a dřeva. Starý houslař mě učil poznávat nástroje a já jsem tomu prostředí absolutně propadl. Stejně jako máme Kafku či Muchu, máme i významné houslaře, kteří naši zemi proslavili.

Vzniká to vždy tak, že sháním texty, kde se dá. Jde to těžko, protože mnoho toho nezůstalo. Komplexně existují jen dvě knihy, ovšem v minimálním nákladu, takže veřejnost se k nim neměla šanci dostat.

Podle dochovaných materiálů se dozvím nějaké zajímavosti a pak chodím po místech, kde bývaly houslařské dílny. Například pražská Nerudova ulice, kam v neděli často vyrážím, jimi byla vysloveně posetá. A co víc, dokonce se v němčině jmenovala Houslařská. Každý sice zná domovní znamení domu U Tří housliček, ale jen mizivé procento zasvěcenců ví, že to byla vůbec první významná houslařská dílna. A já jsem si na housle vzešlé z této dílny, přesněji z rukou Jaroslava Nébrleho, který se narodil roku 1699, dokonce zahrál! To je neskutečný pocit, když na vás dýchne ta minulost.

Zkoumám nejen nástroj jako takový, ale především se zabývám tím, kdo a proč na něj hrál a kdo jej vlastnil. S tím se táhnou zajímavé příběhy, i když některé z nich mohou být pochopitelně vymyšlené. To se člověk nemá šanci dozvědět. Ale zároveň si říká, co když na tom něco je. Jako na příběhu houslí, které jsem držel nedávno v ruce a bylo mi řečeno, že na ně hrál Mozart na Bertramce. S jistotou ale vím, že jsem hrál na housle, které patřily českému virtuosovi Josefu Slavíkovi.

Já jsem si dal za cíl, že mé víkendové úsilí bude perfektní v případě, kdy se mi podaří české housle dostat do povědomí nejen českého, ale i světového.

zaznamenala Jarmila Kovaříková