KOMENTÁŘE LN
Devět miliard. Dosud největší puštění žilou, jaké této zemi mezinárodní arbitráže uštědřily. Pokud vyloučíme možnost, že jsou vůči naší zemičce mezinárodní arbitráže systematicky zaujaté a nemůžeme se od nich dočkat spravedlnosti, pak to znamená jediné: že stát vůbec není schopen dělat tu práci, kterou má. Za takovou škodu by někdo měl nést odpovědnost. Jenže to by se musela poroučet celá česká politická a úřednická garnitura od počátku existence České republiky.
Případ je totiž starší než ona. Na počátku stál Martin Bojar, ministr zdravotnictví ještě za Občanské fórum. Jestliže připustíme, že tehdy byli všichni ještě nezkušení, pak neexistuje omluva přinejmenším pro počínání státu od 1998, kdy rozhodčí tribunál rozhodl, že firma Diag Human byla poškozena. Od té doby je jasné, že budeme platit, nemuselo to však být tolik. Přinejmenším jsme mohli ušetřit na úrocích čtyři a půl miliardy korun.
Pro vybrané parazity to ovšem byla příležitost, jak na vlekoucí se arbitráži vydělat co nejvíc. Vlády věřily bájným příslibům, že se vynoří nějaké nové důkazy či argumenty, které zcela obrátí situaci, a rády za ně platily. Trestuhodná byla neschopnost ministryně Součkové, která chtěla ušetřit, a tak přivedla na mezinárodní kolbiště jakéhosi dr. Nováčka, právníka sice levnějšího, ale nekompetentního. Ale došlo i na horší věci. Například náměstek ministra zdravotnictví, sociálnědemokratický ústavní expert a současný náměstek nejvyšší státní zástupkyně Koudelka, údajně sám zorganizoval zpracování falešného znaleckého posudku.
Proč tomu politici tak ochotně přikyvovali? Z bláhovosti gamblera, ale hlavně ze zbabělé vychytralosti: chtěli stůj co stůj odsunout okamžik vystavení konečného účtu až za příští volby. Aťsi platíme víc, jen když to nebudu muset oznámit já.
Jestliže i teď ministr Julínek slibuje objevení kamene mudrců, je buď hodně přerostlé dítě, anebo něco mnohem horšího.
Čtěte „Stát prohrál...“ na str. 1 a 2
