Vladimír Moravec vystudoval technickou kybernetiku na Elektrotechnické fakultě ČVUT a po jejím absolvování zůstal ve škole coby odborný asistent. V této funkci zažil i listopad 1989, který mimo jiné otevřel dveře do světa. V roce 1992 se tak manažer dostal k projektu Fyzikálnětechnického institutu (Physikalisch Technische Bundesanstalt) v Berlíně řešícímu „standardizaci elektrického rozhraní pro čerpací stanice“. „Nakonec se z toho pro mě vyklubaly tři až čtyři roky v Německu,“ popisuje.
SAP mě provází životem Jeho manželka ale v Německu nechtěla trvale žít, proto se vrátil v polovině 90. let zpátky do Čech. Potom pracoval v Siemens Nixdorf Informační systémy jako projektový a account manažer pro jeho klíčové zákazníky a o dva roky později dostal nabídku od dodavatele podnikových informačních systémů SAP, který jej od té doby „provází životem“.
„Opět jsem začal dělat projektového manažera pro důležité zákazníky. V poslední fázi svého působení ve firmě jsem dostal na starost projekt v České televizi.“
Zavádění informačních systémů je práce, která vyžaduje zákazníkovu spolupráci. Ta ale ne vždy funguje ideálně: „Bylo to období 90. let, lidé byli zvyklí na svá různá udělátka a najednou měli přejít na integrovaný informační systém a přizpůsobit se mu. Ne všem to vyhovovalo. Třeba jedna paní účetní po nás chtěla živou mocí zachovat své kontrolní sestavy, a když jsme jí říkali, že tenhle systém je nepotřebuje, protože kontrolu provádí sám, nechtěla na to slyšet: ‚Jsem na ně zvyklá a trvám na nich.‘“ To se občas stává ještě dnes.“
V České televizi však byla „uživatelská rezistence“ podle Moravce ještě vyšší. „Je to obecný syndrom státních, polostátních či veřejnoprávních institucí. U soukromé firmy může manažer rozhodnout, že kdo se něco nenaučí do určeného data, toho vyhodí, ale ve státní instituci to takhle nefunguje, lidé se tam cítí usazenější a jejich motivace pro změny není moc velká.“
Po několika letech v SAP dostal manažer nabídku na převzetí české pobočky německé firmy Novasoft consulting (přes podobný název nemá tato firma podle Moravcových slov nic společného s Consulting Company Novasoftem).
„Napoprvé jsem jejich nabídku odmítl, protože jsem o této firmě nic nevěděl. Zhruba po čtvrt roce se ozvali znovu. Sešel jsem se s majitelem a musím říci, že na mě velmi zapůsobil. Byl to charizmatický člověk, maďarský emigrant, který kdysi přeplaval do Rakouska s pasem v igelitové tašce přivázané k hlavě. Později se dostal do Německa, absolvoval tam univerzitu a založil firmu, kterou dostal na mezinárodní úroveň.“
Moravec tedy do Novasoftu nastoupil, ale začátky nebyly lehké. „Měli tu jen jednoho zákazníka, což byl Kaufland, a kancelář na Žižkově, která byla víceméně prázdná. První dva roky jsem měl tendenci to vzdát. Přišel jsem zrovna v době, kdy byl na trhu v našem oboru útlum, v povodňovém roce 2002. Nakonec se přece jen podařilo vybudovat konzultační tým a firma začala standardně fungovat.“ Ve vlastním V roce 2006 se však rozhodl spustit vlastní projekt a spolu s jedenácti kolegy z konzultační branže založil českou akciovou společnost Consulting Company Novasoft. Vedle nabídky informačního systému SAP, který i tady zůstal hlavním byznysem firmy, uvedla tato společnost do života program NovaVoice, převádějící mluvené slovo na text. Loni získal tento program ocenění „Křišťálový disk“ v kategorii profesionální software na veletrhu informačních technologií Invex.
Díky tomuto produktu (a poměrně rychlému růstu) byl Vladimír Moravec letos vyhlášen Manažerem roku v kategorii firem do 50 zaměstnanců. „Porotě se líbilo, že jsme poměrně rychle vytáhli firmu do zisku a z deseti lidí vyrostli až na 37 zaměstnanců.“
Software NovaVoice není vynálezem firmy, vznikl na Západočeské univerzitě v týmu profesora Josefa Psutky a společnosti Speechtech. „Jejich know-how bychom nikdy nedokázali zaplatit,“ připouští Moravec. „Vývoj trval spoustu let a dal se realizovat asi jen v akademických podmínkách s pomocí studentů a z nadšení. My jsme nastoupili až ve chvíli, kdy produkt v laboratorních podmínkách existoval a pomohli jsme jej umístit na trhu. Dali jsme mu jméno a našli uživatele, pro které bude přínosem.“
Software NovaVoice umí automaticky rozpoznat lidský hlas a převést jej do psaného textu. Zjednodušeně řečeno se dá říci, že s jeho pomocí můžete diktovat počítači, který sám zapisuje, co říkáte. Dobře se hodí pro odborné profese se specifickým slovníkem, který se software dokáže „naučit“. Proto se prvními zákazníky staly zdravotnické a soudní instituce. „Při jeho zavádění nám hodně pomohla zkušenost se SAPem, tedy projektový, nikoli dodavatelský přístup k zákazníkovi. Každého totiž musíte naučit s přístrojem zacházet. Není to krabička, kterou mu odevzdáte. Při správném diktování je ale systém téměř stoprocentně úspěšný.“
K funkčnosti softwaru podle Moravce hodně přispěl přístup pilotních klientů, ochotných spolupracovat i na jeho vývoji. „Hodně vstříc nám vyšla místopředsedkyně Lenka Ceplová z Krajského soudu v Praze, která nám umožnila vytvořit slovník ‚soudního slangu‘. Tam jsme s NovaVoicem v roce 2007 začali. Jako druhý nás podpořil okresní soud v Plzni.“
Díky těmto institucím si firma ověřila funkčnost produktu a začala jej nabízet dál. „Ministerstvo spravedlnosti na něj nejdřív neslyšelo, mělo své vlastní záměry s projektem e-justice, ale když jsme uspěli u krajských soudců, uspořádal najednou ministr tiskovku na Žofíně, kde oznámil, že součástí e-justice bude i náš produkt. Udělali jsme přes 80 pilotních instalací, ale nakonec jsme loni propásli výběrové řízení na pokračování projektu, takže nyní v něm pokračuje Liberecká univerzita. Ověřili jsme si však, že je naše technické řešení funkční, a vrhli se plnou parou na oblast zdravotnictví.“
Právě ve zdravotnictví se NovaVoice prosadil zatím nejvýrazněji: „V Motole na klinice zobrazovacích metod máme instalovány desítky licencí a další desítky licencí máme ve fakultních, krajských i okresních nemocnicích, zájem je i z Polska, Slovenska a dalších zemí.“
***
Dotazník Vladimír Moravec Rodina: Ženatý, dva synové. Auto: „Volvo XC 90. Byť to nebyl záměr, stalo se naší firemní značkou, protože ho má víc lidí ve firmě včetně akcionářů.“ Oblíbená hudba: „Záleží na stupni únavy... Asi jazz, to je taková nestrukturovaná hudba. Někdy kupodivu i country – jindy mě naopak rozčiluje, což neumím vysvětlit. Nejvíc mě ale dostává, když si pustím Jana Krause v Uvolněte se, prosím.“ Volný čas: „Pracovní vypětí se snažím kompenzovat sportem. Před čtyřmi lety jsem se pustil do golfu a to je úžasný ventil na stres. Jste v přírodě, v krásném prostředí, povídáte si o něčem úplně jiném než o práci, a protože se musíte koncentrovat na hru, vypnete na pět hodin úplně všechny starosti.“ Oblíbená dovolená: „Určitě aktivní. Hory v zimě v létě. Teď zrovna jedeme na čtyři dny do Dolomitů. Jejich jižní část je úchvatná. S dětmi občas jezdíme i k moři, ale to je pro mě spíš na přetrpění. Tělo si sice na pláži odpočine, ale není to něco, co bych zvlášť vyhledával.“
