Zdánlivá hloupost, ale je to vlastně hrdinství. A nejde ani o odvážnou rvačku s násilníkem, nebo darování ledviny. Jen vrácení jídla v restauraci. Už jste to nekdy dokázali? A jaká byla reakce? Také o této zkušenosti mluví v rozhovoru na serveru Lidovky.cz foodblogerka Petra Davidová.
Kromě toho popisuje kde shání inspiraci, a kdo její pokusy ochutnává jako první. Davidová se tak zařadila po bok dalších „amatérů“, kteří mluví do vaření. Kuchtění a hlavně mluvení o něm už tedy není jen doména profesionálů a hoteliérů. Lidovky.cz mají speciální rubriku nazvanou Jídlo pod palbou. Podívejte se zde.
Když mi v restauraci nechutná, jídlo vracím, říká foodblogerka
Ahoj Vráťo...
Renata Kalenská vytvořila dokument o členu slavné kapely skupiny Plastic People, básníkovi a zahradníkovi Vratislavu Brabencovi.
Dokument Evangelium podle Brabence portrétuje saxofonistu skupiny Plastic People.
Podle všeho se ale nechala omámit opojným dojmem toho, že se kamarádí se slavným Vráťou. Nebo se v jejím dokumentu opakovala stejná chyba, jakou trpí řada knih či filmů o slavných z dob nesvobody. Automatický předpoklad, že pokud hráli v kapele, chodili na bytové semináře, malovali obrazy nebo cokoli jiného, musí být moudrost sama.
Ti lidé si prožili něco co asi nepochopíme, nezažijeme, je to asi i obdivuhodné, ale je přece možné, že nyní jsou to již jen stárnoucí vysedávači v hospodě?
Evengelium podle Brabence: až příliš parťácký portrét legendy undergroundu
Už nesedíme za pecí, ale může na nás pršet...
Ministerstvo zahraničních věcí oficiálně potvrdilo, že se v Libanonu pohřešuje pět českých turistů i jejich libanonský řidič. Auto, kterým cestovali, policisté v sobotu nad ránem objevili v západní části Údolí Bekaa. To leží v severovýchodním Libanonu a přiléhá k Sýrii. Ve voze zůstaly i pasy, peníze i videokamery.
Česko by si bohužel mělo zvykat i na tak smutné události, jako jsou únosy v zahraničí. Problém souvisí se zapojením země do NATO, EU a zahraniční politikou obecně. Pokud chceme ve světě respekt a to, aby nás partneři brali alespoň trochu vážně, musíme se také angažovat. A bohužel odvrácenou stranou takového postupu jsou i možné útoky na české občany.
Libanonská policie pátrá po pěti Češích. V autě zůstaly jejich pasy i cennosti
Královna Alžběta není nacistka!
Britský bulvární list The Sun zveřejnil záznam z roku 1933, na němž nynější britská královna Alžběta II., tehdy sedmileté děvče, zdvihá ruku k nacistickému pozdravu. Mluvčí královny vyslovil nad zveřejněním videa zklamání, pravost snímku ale nepopřel.
Královna Alžběta (vpravo) s manželem králem Jiřím a Eleanor Rooseveltovou v Londýně.
Dvacetivteřinový černobílý snímek ukazuje Alžbětu na trávníku královské rezidence Balmoral, kde dovádí s mladší sestrou Margaret v přítomnosti královny matky a strýce, budoucího krále Eduarda VIII. Všichni čtyři postupně předvádějí nacistický pozdrav, děj se odehrává v uvolněné atmosféře nezávazných dětských her.
Myslím, že více z nás někdy z legrace zvedlo ruku ke stejnému pozdravu...
Britský bulvár zveřejnil film z 1933 s hajlující královskou rodinou
První první dáma
Když ji lidé začali poznávat, obdivovali co si musela odžít jako manželka politického vězně a odpůrce režimu číslo 1. později ji litovali, co si musela odžít, jako manželka Václava Havla. Přicházeli jí na chuť až časem. A lze říci, že až obdivuhodně dobře zaplula do klasické společenské pozice manželky prezidenta. Mnoho jiných se pokoušelo chovat jinak. Vždy pohořely. Na to, že šlo o první první dámu po revoluci, obdivuhodné.
Olga Havlová s prezidentem Václavem Havlem
Deset let předtím, než ji udolala rakovina, vysvětlil v Dálkovém výslechu Václav Havel, jak ve své ženě kdysi nalezl střízlivého korektora jeho potrhlých nápadů a soukromou oporu jeho veřejných dobrodružství: „Celý život s ní všechno konzultuji (posměváčkové tvrdí, že se dožaduji i souhlasu s hříchy, jimiž jí ubližuji, a že se s ní radím o problémech, které mi přináší má občasná citová odstředivost); bývá prvním čtenářem mých textů, a i když jím náhodou není, rozhodně mi je hlavní autoritou při jejich posuzování; její schopnost dávat najevo i pocity, které by mi má chorobná zdvořilost nikdy vyjevit nedovolila, mne nakonec občas chrání před vřavou světa a nebezpečím, že se v ní zcela rozplynu…“
POHNUTÉ OSUDY: Žena do nepohody, která nechtěla být na očích. Olgu Havlovou udolala rakovina
