Musíme změnit pravidla, už nevydáme knihu tak nedostupnému autorovi, říká zástupkyně vydavatelství
Připadáme si teď podvedeni, říká za organizátory Ceny Knižního klubu zástupkyně ředitele nakladatelství Denisa Novotná. Ona sama byla ráda, že po sedmi letech vyhrála žena. Pravidla soutěže ale Jan Cempírek neporušil.
* LN Tak se tedy provalilo, že vítězka Ceny Knižního klubu, mladá dívka z Vietnamu Lan Pham Thi, nejen že žádnou knížku nenapsala, navíc ani neexistuje. Autorem knihy Bílej kůň, žlutej drak a také virtuální autorky je spisovatel z Českých Budějovic Jan Cempírek. Co na to Knižní klub?
Všichni jsme z toho naštvaní, znechucení. Chování pana Cempírka hodnotíme jako sprostý podvod. Během celé té kampaně na podporu knihy, čili zhruba tři měsíce, předávám v dobré víře novinářům e-mailovou adresu naší autorky a pan Cempírek si s nimi dopisuje místo ní. Zvláště po vydání knihy chtěl s Lan, já o ní pořád tak mluvím, dělat rozhovor skoro každý. A nikoho to nenapadlo. Nikoho nenapadlo, že fotky, rozhovory jsou prachsprostý podvod.
* LN Také jsem viděl video s Lan, zamlouvalo se mi a nenapadlo by mě detektivně pátrat, zda autorka existuje.
Na videu, které nám poslal pan Cempírek a které mělo sloužit k propagaci, je mladá dívka z Asie, nejspíš studentka, má kšiltovku a černé brýle. Nikoho by přece nenapadlo, že je maskovaná. Proč taky? Stejně jako ostatní jsem byla přesvědčená, že je to naše autorka. Samozřejmě že s videem se dá dneska vykouzlit kdeco, teď je jasné, že tam naše autorka není.
* LN Proč to podle vás pan Cempírek vůbec dělal?
Asi ho to muselo ohromně bavit vydávat se za mladou dívku. A nechci být zlá, ale jako autor se sám nijak zvlášť neprosadil. Tak jsme se spálili, dobrá. Pokusíme se z toho poučit. Ale je trapné, že napáleni se cítí i někteří Vietnamci v Česku. Fakt, že existence takové autorky může znamenat hodně pro vietnamskou inteligenci u nás, zmiňovali všichni. Spousta z nich si také knihu koupila. Vietnamští studenti, kteří byli přítomni u vyhlášení ceny, se nyní cítí zahanbeni, to dobře vím.
* LN A není to neobvyklé znát svého autora, navíc výherce soutěže, jen z e-mailu?
Myslím, že ne. S Harukim Murakamim, Michaelem Cunnighamem či Michaelem Chabonem jsme si také jen e-mailovali, myslím, že spousta novinářů i nakladatelů takhle pracuje. Ale tenhle úskok nás donutí změnit regule. Nemyslím, že bychom příště vydali knihu neznámému autorovi, který pro nás bude takhle nedostupný a tajemný.
* LN Porušil pan Cempírek nějak vážně regule udílení Ceny Knižního klubu?
Ne, to ne. Regule jsou velmi jednoduché, cenu může získat pouze a výhradně dílo, které je psáno česky a nebylo nikde vydáno. Pan Cempírek neporušil regule, pouze udělal ze spousty lidí, kteří se snaží podpořit domácí literaturu a jedenáct let budují dobré jméno Knižního klubu, naprosté hlupáky. Členové poroty přece nemůžou detailně zkoumat pravost každého rukopisu. Alespoň v oblasti, jako je literatura, přece nemůžete na každém kroku očekávat podfuk. Já sama nemám hlasovací právo, ale moc jsem se radovala, že po sedmi letech konečně vyhrála žena. Nenapadlo mě, že ji někdo pouze vymyslel.
* LN Co těch 50 000 korun pro výherce?
Byly odeslány na konto, které má patřit Lan.
* LN Co s těmi penězi bude? A s penězi za prodané výtisky? Komu vůbec patří?
Tohle je předčasná otázka. Zatím jsme právníky nebo znalce autorského práva vůbec nekontaktovali.
* LN Nikdy jste během práce na mohutné reklamní kampani pro knihu Bílej kůň, žlutej drak neměla podezření?
Ne. Jen jednou v srpnu, asi tak týden před udílením ceny, když se Lan údajně ozvala s tím, že do Prahy nepřijede. To bylo moc divné, ale říkala jsem si, že autoři občas můžou být divní.
