Uhýbáním Zemanovi vytváříme monstrum, říká ústavní právník Kysela

 V čem konkrétně spatřujete Zemanovo hrubější nakládání s ústavou?

Kolega Jan Wintr popsal jeho pojetí úřadu jako přístup ke švédskému stolu, tedy že si z toho stolu kompetencí vybírám jen to, co se mi zrovna hodí. Buď to budu já, kdo bude rozhodovat o tom, kdo bude profesor, anebo to prostě dělat nebudu, protože nejsem jen od toho, abych přitiskl slavnostní pečeť. Žádosti o milost přehodím na někoho jiného, protože mě to nebaví. To mi nepřipadá správné, každý uchazeč o nějaký post si snad umí zjistit, v čem vykonávání toho postu spočívá.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Už jste jednou řekl, že by prezident neměl odmítat ministry navrhované premiérem, snad s výjimkou, kdyby byl kandidátem kanibal. Nicméně umíte si představit, že ta situace nastane, že k tomu Zeman přikročí?

Hodně záleží na Bohuslavu Sobotkovi. Závěrečná jednání jsou stále před námi, jde o to, jak budou partneři přesvědčiví. Prezident třeba nebude muset nikoho odmítat, protože ho třeba premiér nenavrhne. Pokud by pan předseda Sobotka couvl a například pana Zaorálka prezidentovi nenavrhl, těžko to může být vnímáno jinak než jako jeho výrazná prohra. Prezidenta znovu polije živou vodou. Což by byl pro pana Sobotku problém, protože s tím prezidentem bude konfrontován trvale.

Takže by měl jít do střetu s Hradem hned zkraje?

Myslím, že je lepší střetu se nevyhýbat. U nás je tradice, že s prezidenty se nepřeme, protože mají autoritu i u veřejnosti. Ale tím si vytváříte to vlastní monstrum. Pokud se mu pořád koříte a uhýbáte mu, zatímco on je řízen mocenským apetitem, tak se nemůžete divit výsledkům. Přijde mi, že je někdy racionální vést nějaký soudní spor, jako se už vedl o guvernéra národní banky.

Rozsáhlý rozhovor s ústavním právníkem Janem Kyselou si přečtete ve víkendovém vydání Lidových novin.