Středa 11. září 2024, svátek má Denisa
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Ukázali jsme, že Evropany nic nerozdělí

Česko

Bývalý německý ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher, který s Jiřím Dienstbierem „stříhal železnou oponu“, vzpomíná pro LN na vzájemná setkání.

* LN Jak jste reagoval, když jste se dozvěděl, že Jiří Dienstbier zemřel? Co pro vás znamenal?

Byl jsem tím a stále jsem hluboce zasažený. Nechce se mi věřit, že svého přítele Jiřího Dienstbiera už nepotkám. S jeho stále přátelským úsměvem, s jeho živýma a zářivýma očima, s jeho šelmovským smíchem a jeho chytrými postřehy. Tak si ho chci pamatovat. Tuto velkou osobnost a tohoto báječného člověka se všemi jeho silnými stránkami a slabinami, které tvoří člověka.

* LN Jak byste dále Dienstbiera popsal?

Jiří Dienstbier byl pro mě osobností, která stanovuje měřítka. Měřítka pro statečnost, houževnatost, lidskost, laskavost a především pro neochvějnost právě v případě, kdy jde o podstatné. A o to jemu, českému patriotovi, neochvějnému demokratovi a humanistovi Jiřímu Dienstbierovi šlo.

* LN Kdy jste se vlastně poprvé setkali?

To bylo v roce 1968. Tehdejší předseda FDP Walter Scheel a já jako jeho zástupce jsme cestovali do Prahy. Chtěli jsme ukázat, kde stojíme. A sice na straně těch, kteří v tehdejším Československu hledali cestu z poručnictví. Mluvím o Alexandru Dubčekovi, Jiřím Hájkovi (v roce 1968 ministr zahraničí a pozdější signatář Charty 77 - pozn. red.) a všech těch, kteří tehdy s velkou odvahou usilovali o nový začátek. S výjimkou Alexandra Dubčeka jsme se setkali se všemi čelnými představiteli pražského jara a jednoho večera jsme se střetli se skupinou mladých novinářů, kteří se vyslovili pro pražské jaro. Jedním z nich byl Jiří Dienstbier. Ještě nebylo jisté, že se pokus o reformování (komunistického režimu) nepodaří, a tím více jsme Jiří Dienstbier a já nemohli tušit, že se o 21 let později znovu střetneme jako ministři zahraničí na německočeských hranicích, abychom společně přestřihli hraniční zábrany. Kontakt se statečnými osobnostmi tehdejší doby se nikdy úplně nepřerušil. Když jsem jako ministr zahraničí před rokem 1989 jezdil do Prahy, tak jsem znovu a znovu potkával Jiřího Hájka. Tento ústupek byl pro mě mimo jiné předpokladem mých návštěv v Praze.

* LN Jak jste dále před rokem 1989 sledoval Dienstbierův osud?

Věděl jsem o něm mnohé, neboť patřil k signatářům Charty 77. Od našeho velvyslanectví jsem se neustále nechával o vývoji v Praze informovat.

* LN Ministry zahraničí jste oba byli v historicky významné době. Velmi slavná je právě scéna, jak společně přestříháváte na hranicích ostnatý drát. S odstupem 20 let - proč bylo toto gesto tak důležité?

Toto gesto ukázalo, že nic nemohlo a nic natrvalo nemůže dělit Evropany od Evropanů. Nechceme Evropu zdí a ostnatých drátů, na kterých se střílí, nýbrž Evropu plnou míru a porozumění.

* LN Jak dlouho se vlastně toto gesto plánovalo?

Dohodli jsme se několik dní předtím.

* LN V této době jste byl takříkajíc dlouholetý profesionální politik a najednou jste jako partnera k jednání měl Jiřího Dienstbiera, který byl předtím disidentem. Hrál tento fakt při vašich rozhovorech i z lidského hlediska nějakou roli?

Lidská stránka hrála velkou roli a samozřejmě i můj respekt vůči němu kvůli jeho odvážnému zasazování se za lidskost, demokracii a svobodu. Velmi dobře jsem to pociťoval, přece jen jsem sám do roku 1952 žil v NDR a NDR jsem zažil.

* LN Souhlasíte s názorem, že pro Německo bylo velkým štěstím mít za partnera právě Dienstbiera? Německá média v souvislosti s jeho úmrtím zdůrazňovala, že například brzy podporoval německé znovusjednocení. Navíc se i kriticky vypořádal s problémem poválečného odsunu sudetských Němců...

Je pravda, že Jiří Dienstbier se brzy vyslovil pro to, aby otázka sjednocení Německa byla přenechána Němcům. Věřil v to, že se Němci rozhodnou sjednotit a že to bude také dobře pro Evropu. Vše viděl jasněji než mnozí v Německu. Znal rovněž i pocity mnoha lidí, kteří museli opustit svou vlast. Právě proto byl tak důvěryhodný ve svém postoji k německočeskému porozumění po hrozném bezpráví, kterého se Němci dopustili na českém lidu.

* LN Část tehdejší československé politické scény byla tehdy k Německu přece jen kritičtější. Jakou roli v oslabování negativních emocí Dienstbier podle vašeho názoru sehrál?

Jeho velká morální autorita dodávala tomu, co říkal, zvláštní váhu.

* LN Dalším milníkem byl podpis smlouvy o dobrém sousedství mezi Československem a Německem v únoru 1992. Její příprava však kvůli zátěži minulosti nebyla zdaleka jednoduchá. Mám tím na mysli otázku válečného odškodnění a sudetoněmecký problém. Jak byste zhodnotil osobní příspěvek Jiřího Dienstbiera k tomu, že se dohodu nakonec podařilo uzavřít?

Osobnosti jako Václav Havel a Jiří Dienstbier byly na české straně potřeba k tomu, aby byla odvaha k novému začátku. Proto jako Němec vůči nim pociťuji nejen respekt, nýbrž i velký vděk.

* LN Byl jste s Jiřím Dienstbierem v kontaktu i v posledních letech? Kdy jste se naposledy setkali?

Po našem setkání v prosinci 1989 až do mého odchodu z ministerstva zahraničí v květnu 1992 jsme se pracovně setkali asi dvacetkrát. To se může zdát jako formalita, ale ukazuje to rovněž, že jsme oba německo-české vztahy brali vážně tím, že jsme se snažili o dorozumění mezi našimi národy. Po mém i po jeho odchodu z úřadu jsme se neustále střetávali. V Česku i v Německu. Naposledy více než před rokem. Žádného z těchto mnoha setkání bych se nevzdal.

***

Osobnosti jako Havel a Dienstbier byly na české straně potřeba k tomu, aby byla odvaha k novému začátku

Legendární politik

* Hans-Dietrich Genscher (83) patří k nejvýznačnějším politikům v novodobých německých dějinách. Kariéru spojil s liberální Svobodnou demokratickou stranou (FDP). V letech 1974 až 1992 byl spolkovým vicekancléřem a ministrem zahraničí. * S československým ministrem zahraničí Jiřím Dienstbierem Genscher 23. prosince 1989 stříhal na hranicích u Rozvadova ostnaté dráty. Dienstbier toto symbolické gesto absolvoval se svým rakouským protějškem Aloisem Mockem již 17. prosince. * V roce 1992 pak Genscher a Dienstbier v Praze spolu s kancléřem Helmutem Kohlem a prezidentem Václavem Havlem podepsali smlouvu o dobrém sousedství, která podle tehdejších vyjádření začala novou éru ve vztazích mezi Československem a Německem. Zároveň vydláždila cestu k česko-německé deklaraci z roku 1997.

O autorovi| PETR JANOUŠEK, redaktor LN

Autor: