LN: Jak rozhodnutí Nejvyššího soudu hodnotíte?
Rozhodnutí je rozhodně překvapující. Ukazuje to obrovskou nespravedlnost celé kauzy H-Systém. Způsobila obrovská neštěstí v rodinách, protože ztráta životních úspor nebo střechy nad hlavou je pro lidi to nejhorší. Kauza začala krachem H-Systému v roce 1998, pak padala trestní oznámení, proběhlo trestní řízení, probíhá konkurz… dvacet let uplynulo a případ stále nemá konce. Na kauze je vidět, jak u nás spravedlnost nefunguje.
Nedá se ani vylíčit, jak tím ti lidé trpí. Jak ti, kterých se týká aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu, tak i další klienti, kteří nikdy nezískali bydlení, které si zaplatili a jenom tam utopili celoživotní úspory. Mnozí lidé to těžce odnesli zdravotně, rodiny se rozpadly, někteří klienti zemřeli. Na této kauze se prostě ukazuje, co všechno tady není v pořádku a proč mají lidé pocit, že tady spravedlnost neexistuje.
LN: Jakou skupinu klientů jste zastupovala?
Klientů H-Systému bylo asi tisíc rodin. Já jsem z toho zastupovala asi sto. Moji klienti vůbec nedostali ani byt nebo dům, tedy možnost bydlet, pouze do toho vložili celoživotní úspory. Asi deset procent svých investic vybojovali zpátky. Soudní řízení ale pokračují, klienti se soudí se státem o odškodné za průtahy. Právě průtahy jsou v této kauze úplně neuvěřitelné. Jenom trestní řízení trvalo 13 let, a za to jsme zažalovali stát o náhradu nemajetkové újmy. V naší zemi i v celé EU platí mezinárodní úmluvy, které zakotvují právo na spravedlivý proces. To zahrnuje i to, že stát musí zajistit, že spravedlnost přijde v době, kdy se jí účastník vůbec dožije.
LN: Jak jsou spory o odškodné úspěšné?
To je jediná věc, kde slavíme úspěch. Soudy to nejprve zamítaly, ale už existuje řada rozhodnutí, které je přiznávají. Klíčové bylo rozhodnutí Ústavního soudu, který řekl, že stát je odpovědný za průtahy, za dysfunkci celé soustavy, která není schopná zajistit rychlost rozhodování. Někteří klienti dostali od státu desítky tisíc, někteří i přes sto tisíc. Ty soudy nadále běží a naděje, že odškodnění dostanou, stále existuje.
LN: Jak soudy obrovské průtahy vysvětlují?
Průtahy nejvíce vznikají nekonečným soudním „ping-pongem“. Pět let Vrchní soud v Praze neustále vracel rozsudek Městskému soudu v Praze. Následně se čekalo dva roky na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který rozhodnutí zrušil a vrátil Vrchnímu soudu A jak to soudy vysvětlují? Bohužel soudy se tím nezabývají. Řekla bych, že soudci jsou trochu odtrženi od reality. Soudci vyšších stupňů si neuvědomují, co udělá, když po několika letech čekání místo posouzení a rozhodnutí věci, ji vrátí zpátky na první stupeň a vše běží mnoho let znovu. Soudci nedomýšlejí, že lidé se kolikrát ani nedožijí rozhodnutí.
LN: Jak se k takovým průtahům staví ministerstvo spravedlnosti?
Ministerstvo tento postup dokonce hájí. Tvrdí, že k žádné nezákonnosti nedochází. Je proti lidem místo toho, aby je za průtahy odškodnilo. Soud o průtahy běží už čtyři roky. Ministerstvo neposkytuje zadostiučinění, ignoruje to, že jsou průtahy protiústavní. I Nejvyšší soud potvrdil, že délka řízení je v pořádku. Nakonec jsme uspěli až u Ústavního soudu, kdy ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková, vynesla nález, že nekonečně dlouhý soudní „ping-pong“ svědčí o nefunkčnosti soudní soustavy. Nižší soudy to ale evidentně jako problém nevidí, a proto to takhle vypadá. Přitom existuje judikatura ESLP, že procesy nesmí trvat déle než šest let, delší řízení znamená porušení práva na spravedlivý proces. Propracovaná judikatura určuje, že za každý rok nad těchto šest let náleží člověku 15 – 20 tisíc od státu.
LN: Jaké dostali klienti odškodnění od ministerstva spravedlnosti?
Dostali 2300 korun za 13 let průtahů. To je skandální. Některá vyjádření soudů jsou navíc v takovém duchu, že si za průtahy mohou klienti sami. Tvrdí, že do vztahu s H-Systémem vstoupili dobrovolně a měli všechna rizika zvážit. Jde o flagrantní porušování práva na spravedlivý proces.
LN: Jak to vnímají poškození klienti?
Neustále se v nich posiluje pocit, že nežijí v právním státě. To je věc, kterou by se měly zabývat justiční špičky, jako je předseda Ústavního soudu. Řekla bych, že k nim už to ale nedolehne, oni se s lidmi v soudní síni nesetkávají, jednají jen o spisech a nad papíry.
LN: Má taková kauza v Česku obdoby? Připodobnila byste jí k něčemu?
Je to rozhodně modelová kauza, která ukazuje, jak to nefunguje. Kdyby si kauzu nastudovali poslanci a ministři, tak by zjistili, kde jsou systémové problémy. Když o věci rozhodoval Vrchní soud v Praze, tak soudce uvedl, že vedle CS Fondů, ve kterých také spousta lidí přišla o peníze, je H-Systém kauza s největšími dopady do života lidí, protože byli ohroženi na základním právu bydlet. Navíc to byli lidé, kteří nespoléhali na žádné sociální dávky, ale investovali celoživotní úspory.
LN: Případem se zabývaly i evropské justiční instance. Nic ale nevyřešily. Proč?
Dosud nebyla možnost, protože na Evropský soud pro lidská práva se mohou klienti obrátit, až když všechna řízení v Česku skončí. Pravděpodobnost, že by jedinec u ESLP uspěl je mizivá.
LN: Jak jste se vůbec k zastupování klientů H-Systému dostala?
Ještě když jsem byla poslankyně, tak mne klienti H-Systému oslovili na jedné z besed, protože jsem se zabývala bytovou problematikou. Když jsem v roce 1998 odešla do advokacie, tak se ozvali znovu.
LN: Když jste tehdy přijala zastupování, čekala jste, že by to mohlo trvat ta dlouho?
Nedovedla jsem si vůbec představit, že bych kauzu řešila 20 let. Když jsem kauzu začala řešit, bylo mému synovi 7 let. V průběhu toho vystudoval právnickou fakultu a nyní se mnou věc řeší. Není rozhodně normální, aby jedna kauza provázela celý profesní život advokáta.
LN: S klienty Vás už jistě musí vázat víc než profesionální vztah..
Jsem něco podobného jako rodinný lékař nebo zpovědník. Mnozí klienti už zemřeli, tak jsem zastupovala jejich pozůstalé. Nemohu je opustit. Chci, aby měli alespoň pocit nějaké satisfakce, když už ne nápravy. Většinu své práce pro ně jsem dělala zadarmo nebo za minimální odměnu. Újma těch klientů je taková, že ji nechci ještě prohlubovat.
LN: Pokud někteří klienti již zemřeli, tak má pak kauza i dopady do průběhu dědických řízení?
Ano, pomohla jsem například pozůstalým uplatnit nárok v rámci dědického řízení. Nejde ale jen o úmrtí starších klientů, šlo i o sebevraždy nebo vážná onemocnění. V důsledku toho se rozpadla i řada rodin, protože se navzájem obviňovali z toho, kdo za to může. Mojí klientkou byla paní, která pracovala do 85 let, aby splatila dluh a neměla za to nic. Psychická a existenční újma je prostě nevyčíslitelná.
