Že úklid provedou, potvrzují i sami lidé, jichž se to týká. Martin Kopeček z Brna pravidelně uklízí sníh před domem, který patří jeho staré tetě. A bude chodit dál. „Nebudu čekat, až to uklidí firma či nezaměstnaní najatí radnicí,“ tvrdí. Netuší, že možná svou příbuznou, které patří i část pozemku pod chodníkem, ochraňuje také před dalšími problémy.
Může se totiž stát, že radnice špatně uklidí, chodec se zraní, ale odškodnění mu bude muset zaplatit právě majitel pozemku. Na konflikt upozornil Svaz měst a obcí v analýze pro své členy a možný problém při výkladu předpisů LN potvrdili i další odborníci.
Teplický primátor a senátor Jaroslav Kubera prosadil novelu, podle níž mají úklid chodníků zajistit radnice bez ohledu na to, kde chodníky leží. Dosud za chodníky přilehlé k domu zodpovídali majitelé budov. „Přišlo mi absurdní, aby majitel nemovitosti odpovídal za něco, co není jeho,“ zdůvodnil návrh.
Jenomže: Kubera vycházel z toho, že podle zákona jsou radnice majitelem všech místních komunikací, k nimž patří i chodníky. S tím jsou však v rozporu postoje Nejvyššího soudu, který ve svých rozsudcích zatím označuje chodník pouze za způsob úpravy povrchu pozemku, ne za samostatnou stavbu. V takovém případě by mohl za jeho stav stále odpovídat majitel pozemku. A to se týká desetitisíců lidí a stovek firem. Stejně, jako kdyby se lidé zranili na jiných veřejně přístupných plochách.
Právník Jan Potměšil, který pro Svaz měst a obcí připravil analýzu, připomíná, že buď budou radnice zajišťovat úklid všech chodníků - nebo se odkážou na pohled Nejvyššího soudu a uklidí jen ty na pozemcích obce. Připadá v úvahu i šalamounské řešení: radnice nechá uklízet všechno. „Pouze v případě, kdy bude hnána k odpovědnosti za nějakou nehodu na neuklizeném chodníku, bude zkoumat, zda jde o chodník na jejím pozemku,“ dodal Potměšil. Pak se radnice s odkazem na stanoviska soudu „schová“ za odpovědnost vlastníka pozemku.
Nejvyšší soud zatím podle mluvčího Petra Knötiga zůstává u stanoviska, podle něhož je chodník vlastně jen určitým zpracováním povrchu pozemku. Přesto soudci připustili, že za určitých okolností může být stavbou a mít jiného vlastníka.
Podle Davida Slováčka, který se problémem zabýval v kanceláři ombudsmana, by měl soud jít dál. „Říci, že chodník není pouhou součástí pozemku. To by mnohé věci vyřešilo. A ruku v ruce s tím musí jít ale i vyřešení vlastnictví parcel -proč by lidé či firmy měli vlastnit pozemek pod cizím chodníkem?“ poznamenal.
Starostové si zatím většinou drží odstup. „Budeme uklízet vše. Odhad za celé Brno činí v součtu nárůst nákladů o 85 milionů korun,“ poznamenala starostka Brna-Ivanovic Jana Bohuňovská. V její čtvrti podle ní preventivně zvýšili i pojistku pro případ, že by se někdo na špatně uklizeném chodníku zranil. I tam ale hrozí problém: pojišťovna může trvat na tom, že za úraz na „soukromém“ chodníku nezaplatí.
V Brně-Bohunicích počítají s tím, že úklid omezí. „Vybrali jsme poměrně velké množství chodníků, které nebudou udržované. Soustředíme se na páteřní trasy, panelákové bloky budou mít udržovaný vstup jen z jedné strany,“ řekl místostarosta Antonín Crha.
***
Jádro sporu Soud v. zákon: čí jsou chodníky Zákon: Chodník jako místní komunikace patří obci. A ta bez ohledu na pozemek, na kterém leží, za něj zodpovídá. Nejvyšší soud: Chodník je úprava povrchu a svůj právní osud pojí s pozemkem; zodpovídat by tedy za něj měl vlastník parcely. Samostatnou stavbou může být jen za určitých okolností, které je vždy potřeba pečlivě prozkoumat.
