"V těch dveřích je určitá symbolika. I ve sněmovně nemusí každá značená cesta vést k určenému cíli a někdy jdou dveře otevřít i úplně jinak, než by člověk očekával," tvrdí jedenatřicetiletý poslanec.
ČTĚTE TAKÉ: |
Patří k těm poslancům, kteří se do poslanecké lavice v příštím volebním období už určitě nevrátí. Strana Lidem pravděpodobně kandidovat nebude a sám Paggio se o místo na žádné jiné kandidátce neuchází. S předstihem proto vyklízí svou poslaneckou kancelář v Českých Budějovicích.
Na stole má rozložené mapy dálnice D3, které půjdou do sběru. I kdyby se v úterý sněmovna nerozpustila a rozpuštění se odložilo, bude alespoň připraven. "Nechám si ve stole jen tři plné šuplíky, které vyklidím během několika minut," říká.
V roce 2010, kdy do sněmovny nastupoval v barvách Věcí veřejných, měl být jedním z těch mladých, neotřelých politiků, kteří změní zavedené pořádky a budou jakousi protiváhou dlouholetým politickým matadorům.
"Mládí nemusí být vždycky výhoda. Sice máte v sobě hodně idealismu a hodně energie, zato ale ve třiceti letech neumíte ještě tak dobře číst lidi," připouští po několika letech mezi politickými matadory. "Tahle schopnost přichází s věkem," doplňuje Paggio.
Členem strany LIDEM Zůstává, svou budoucnost však už plánuje v soukromém byznysu, zřejmě jako poradce italských firem, podnikající v Česku. "Mám italské předky a i ve sněmovně jsem se hodně angažoval ve společnosti Přátel Itálie," říká Paggio. Takzvaného života za zdí, který čeká poslance po konci mandátu, se tedy údajně nebojí. "Z některých svých starších kolegů, kteří byli poslanci mnohem déle než já, ten strach ale cítím," říká Paggio. Jak sám říká, poznal mezi nimi lumpy i "velmi morální a lidsky kvalitní lidi".
