Je to možná nespravedlivé. A třeba to ani tak není. Ale bohužel to tak vypadá. Čeští diplomaté v čele mise EU se z Blízkého východu vrátili v úterý večer jen s mlhavou vidinu na nastolení klidu zbraní. A Francouzi včera - byť zřejmě trochu předčasně - oslavovali souhlas válčících stran s příměřím.
Zda Češi společně s dalšími členy unijní delegace opravdu připravili půdu pro včerejší příslib dohody, mohou potvrdit - či vyvrátit - pouze přímí účastníci složitých jednání. Prohlášení politiků z Prahy ale každopádně příliš přesvědčivě neznějí. Když už nejde hyperaktivního prezidenta Nicolase Sarkozyho usměrnit, tak alespoň neztratit tvář. Tento záměr až příliš nápadně kouká ze včerejšího prohlášení premiéra Topolánka, který je „velmi rád“, že se Sarkozymu podařilo něčeho dosáhnout. Už zcela nepřesvědčivě ale zní Topolánkovo tvrzení, že francouzský všudybyl křižoval Blízký východ jakožto zástupce země, která zrovna předsedá Radě bezpečnosti OSN. To tam Sarkozy už rovnou mohl být jako zástupce jedné z bývalých blízkovýchodních koloniálních mocností či znalec středomořské kuchyně.
Slova bývalého šéfa ministra zahraničí Joschky Fischera o „chaotickém vystoupení EU“ jsou možná až příliš přísná. Ale realitě se bohužel blíží víc.
Čtěte „Příměří na obzoru...“ na str. 7
