KYJEV/PRAHA „Prodali se za třicet stříbrných,“ řekl v narážce na Jidášovu zradu Krista o sedmi svých spolustranících, kteří hlasovali proti své premiérce, poslanec BJUT Serhij Sobolev. „Jsem přesvědčen, že za tím byly přímé stimulace, které se týkaly materiálních a mocenských zisků,“ dodal Sobolev.
To, co se stalo včera, je však v ukrajinském parlamentu už dlouhá léta normou. Ukrajina, která se řadí k nejzkorumpovanějším zemím světa, je samozřejmě zkorumpovaná, i pokud jde o její zákonodárce. Nejde jen o to, že se různé, ne zcela dobře identifikovatelné parlamentní strany dají „koupit“ nabídkami vládních křesel. A když se změní mocenské poměry jako v případě vítězství Viktora Janukovyče v prezidentských volbách přecházejí bleskurychle na vítěznou stranu – jako včera socialisté.
V parlamentní šedé zóně se už dlouhá léta pohybují desítky poslanců, kteří svůj poslanecký mandát berou jako prostředek pro vydělávání peněz. A přidají se k tomu, kdo více nabídne nebo přímo zaplatí. Známá je situace z parlamentních voleb roku 2002, které sice vyhrála Naše Ukrajina Viktora Juščenka a zdálo se, že nic jiného než nechat reformního Juščenka sestavit vládu prezidentovi Leonidu Kučmovi nezbývá.
Když se ale nepodaří vyhrát ve volbách, jde to i po nich. Kučmovi k zformování „prezidentské“ většiny pomohla devadesátka poslanců, kteří byli jako „nezávislí“ zvoleni v jednomandátových obchodech. Mnoho z nich byli regionální bossové a byznysmeni, kteří si přízeň voličů prostě ze svých peněz koupili a pak kromě vítané imunity chtěli své miliony dostat zpátky obchodem se svým mandátem. A tak se nechali od Kučmy koupit a umožnili vytvořit poddajnou vládu.
Ocelářský a čokoládový král Do ukrajinského parlamentu také obvykleji než jinde na světě kandidují přímo místní oligarchové, již pak mají své strany a politiky, které sponzorují, pod přímou kontrolou. Příkladem je šedá eminence Janukovyčovy Strany regionů – miliardář, ocelářský král, nejbohatší Ukrajinec Rinat Achmetov.
Jeho protipólem byl mnoho let současný ministr zahraničí, také miliardář, sponzor „oranžových“ Petro Porošenko, pro změnu zase „král čokoládový“.
