Před několika týdny zde byla zmíněna esej Ivana Dubského o Kouzelném vrchu Thomase Manna. Hlavní hrdina románu Hans Castorp se objevuje rovněž v nyní vydaném románu Ostych a důstojnost norského prozaika Daga Solstada. A jméno autora Kouzelného vrchu se zas objevuje v knize Kateřiny Čapkové a Michala Frankla Nejisté útočiště - Československo a uprchlíci před nacismem 1933-1938. Bratrská dvojice - Thomas a Heinrich Mannové - totiž patřila mezi nejslavnější „uprchlíky“, i když jejich pozice byla velmi výjimečná.
„Mannové (a zvláště rodina Thomase) netrpěli rozhodně bídou a ani jeden z nich nikdy vážně neuvažoval o tom, že by se natrvalo usadil v českých zemích... Oba bratři Mannové nepotřebovali československé občanství ani proto, že by jinak nemohli cestovat... Proč tedy vůbec o československé občanství usilovali? Především kvůli lepším možnostem vymáhání zabaveného majetku a autorských práv na nacistických úřadech.“
V tomto kontextu je také třeba zmínit jméno věhlasného F. X. Šaldy, a to v souvislosti s Pomocným výborem pro německé uprchlíky: „Jeho činnost zaštítil profesor F. X. Šalda a od té doby se mu zřídka říkalo v němčině jinak ne,Šalda-Komitee‘ nebo česky,Šalďák‘.“
Kniha je ale také plná pozoruhodných, děsivých příběhů „obyčejných“ lidí. Zmíněn je například osud Richarda Bernsteina: „V roce 1935 požádal Bernstein o československé občanství. Jeho žádost byla zamítnuta především proto, že byl německé národnosti. Po okupaci se mu ještě podařilo s pomocí československého prozatímního cestovního pasu z,protektorátu‘ utéct do Norska. Z Osla byl však deportován do Osvětimi, kde 21. ledna 1943 zahynul.“ Hitlerovy rasové zákony měly dlouhé prsty - od Norska až třeba po Korfu. Povedlo se mu tak vlastně na negativním základě spojit Evropu - téměř všude byli jeho vojáci a zajišťovali transporty a zabíjení lidí.
V Nejistém útočišti lze nalézt rovněž přefocený článek z Českého slova z 30. srpna 1938. Pod Děvínem u Bratislavy kotvila loď s židovskými obyvateli vypovězenými po anšlusu Rakouska. Nechtělo je přijmout ani Maďarsko: „Z hrozných útrap bylo deset, z toho sedm žen a tři muži, osvobozeno smrtí. Za parných dnů byly železné pláty paluby rozžhaveny tak, že vedrem vybičováno propukalo u uprchlíků šílenství.“ Tato hrůza upomene na prózu Ladislava Fukse Cesta do zaslíbené země.
O autorovi| Ondřej Horák, redaktor LN
