Vyrobit si doma vlastní zdroj rentgenového záření nikdy nebylo jednodušší. Jako relativně silný zdroj záření totiž může posloužit běžná lepicí páska, ukazují vědci z University of California v Los Angeles (UCLA).
Další nutné díly sice už netvoří běžnou výbavu českých domácností (například vakuová komora), přesto kalifornští vědci (zatím jen velmi opatrně) poukazují na to, že adheziva by mohla najít skutečně nečekané uplatnění.
Překvapivý objev je přitom z velké části „znovuobjevením“ starších a zapomenutých výsledků. S tvrzením, že při odlepování pásky může docházet k emisí rentgenového záření, přišel tým ruských vědců už v roce 1953. Vycházel přitom z prací ze 30. let 20. století. O 50 let později se však ruské výsledky pod kalifornským sluncem zdály nevěrohodné: „Pochybovali jsme o nich, tak jsme se rozhodli to vyzkoušet,“ říká Juan Escobar, jeden z členů týmu.
Když vědci poprvé vložili náhodně vybranou lepicí pásku do vakuové komory a roztočili motor, který ji odvíjel rychlostí asi tři centimetry za sekundu (to lze hravě zvládnout i rukou), nestačili se divit. Podařilo se jim vytvořit velmi krátké, opakující se rentgenové záblesky (trvající v průměru několik nanosekund a s energií až 15 kiloelektronvoltů). Vědci tak mohli nad komorou s odvíjející se páskou udělat rentgenový snímek svého prstu.
„V jednu chvíli nás to až trochu vyděsilo,“ říká Juan Escobar. „Nechtěli nikoho vystrašit a odradit od používání pásky,“ dodává. Ovšem mimo vakuum je jev nepozorovatelný, takže tato námitka snad padá.
Kalifornští vědci začali okamžitě hledat příčinu svých pozorování, ale sami přiznávají, že se daleko nedostali. Pozorování spadá do třídy jevů nazývaných triboluminiscence. To je optický jev, jehož nejstarší popis máme ze 17. století od Francise Bacona. Označuje se jím tvorba světla při mechanickém drcení pevných látek, konkrétně krystalů. Na vysvětlení tohoto jevu se vědci zcela neshodnou, ale nejrozšířenější teorie předpokládá, že při rozdrcení vazeb v krystalu dojde k rozdělení nábojů. Když se pak navzájem vyruší, uvolní se energie ve formě světla. Jev lze pozorovat třeba při drcení krystalků cukru ve tmě (Baconův příklad) nebo odtržením lepící pásky ve tmě.
Při odvíjení na vzduchu triboluminiscence tedy vyvolá světelný záblesk, ve vakuu kromě toho i rentgenový. Princip je stejný: jak se páska vzdaluje od role, dochází k oddělení náboje (na pásce je kladný, na roli záporný). Ale ve vakuu nemůže vzduch zafungovat jako vodič, který propojí pásku s rolí. Rozdíl mezi náboji je tedy ve vakuu podstatně větší. Elektrony z lepidla na pásce tak mají dost energie, aby se při jejich dopadu na roli uvolnilo rentgenové záření.
Vědce zaskočila síla jevu. Energie rentgenových paprsků je úměrná celkovému náboji. Podle výpočtů je ale při pokusech s odlepováním pásky asi desetkrát větší než u srovnatelných jiných pokusů. A na UCLA nechápou proč.
„Znovuobjevitelům“ ztracené rentgenové pásky tedy nezbývá než přiznat svůj úžas. „My jen odlepovali pásku a příroda spustila tvorbu nanosekundových pulzů rentgenového záření,“ uvádějí vědci. I když odborníci z Kalifornie spekulují o možných praktických použitích, v tuto chvíli je jejich hlavní cíl jiný: nejdříve musí zjistit, co se na pásce vlastně děje.
