Při vystoupeních v zahraničí byla situace jiná, jak potvrzuje Jiří Opěla, v 70. a 80. letech utajený manažer například Petra Spáleného a Apolla, Country beatu Jiřího Brabce a Nadi Urbánkové nebo později Pražského komorního baletu. „Slovo manažer bylo zakázané, já například byl veden deset let jako rekvizitář nebo organizační vedoucí souboru, ovšem bez razítka v občance.“
Do zahraničí umělci jezdili pochopitelně ochotně. „Na Západ toho ale bylo méně. Nejradši do Sovětského svazu nebo do Polska, i když to bylo hodně náročné, na dlouho a s hodně vystoupeními. Měli jsme pak výhodné tuzexové konto a v Tuzexu se dalo koupit skoro všechno, i auto nebo lednička.“ Soubor dostal například v Německu 20 000 marek a rozdělil si peníze podle uvážení. V SSSR třeba 5000 rublů, směnitelných 1:10. Valuty nikdo nesměl vlastnit.
„Když někdo potřeboval české peníze, prodal stovku bonů. Nevekslovali zdaleka všichni. Když ale muzikant potřeboval kytaru a tady nebyla k mání, musel dát peníze tomu, kdo jel ven, aby mu ji přivezl,“ říká Opěla.
