Neděle 21. července 2024, svátek má Vítězslav
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Umělci rádi jeli ven, i do SSSR

Česko

Domácí honoráře byly pro tehdejší příslušníky šoubyznysu – sólisty – dané třemi „výkonnostními“ kategoriemi, jež určovaly agentury typu Pražské kulturní středisko nebo Pragokoncert (první kategorie brala 200 Kč za představení, druhá 400 Kč a třetí 600 Kč). Kapelník dostal jednou tolik co hráč, pokud se vystupovalo v amfiteátru, dostal soubor pětiprocentní navýšení a hvězda až o polovinu víc.

Při vystoupeních v zahraničí byla situace jiná, jak potvrzuje Jiří Opěla, v 70. a 80. letech utajený manažer například Petra Spáleného a Apolla, Country beatu Jiřího Brabce a Nadi Urbánkové nebo později Pražského komorního baletu. „Slovo manažer bylo zakázané, já například byl veden deset let jako rekvizitář nebo organizační vedoucí souboru, ovšem bez razítka v občance.“

Do zahraničí umělci jezdili pochopitelně ochotně. „Na Západ toho ale bylo méně. Nejradši do Sovětského svazu nebo do Polska, i když to bylo hodně náročné, na dlouho a s hodně vystoupeními. Měli jsme pak výhodné tuzexové konto a v Tuzexu se dalo koupit skoro všechno, i auto nebo lednička.“ Soubor dostal například v Německu 20 000 marek a rozdělil si peníze podle uvážení. V SSSR třeba 5000 rublů, směnitelných 1:10. Valuty nikdo nesměl vlastnit.

„Když někdo potřeboval české peníze, prodal stovku bonů. Nevekslovali zdaleka všichni. Když ale muzikant potřeboval kytaru a tady nebyla k mání, musel dát peníze tomu, kdo jel ven, aby mu ji přivezl,“ říká Opěla.

Autor: