Před časem se Ingvar Tveiten, student Norské univerzity přírodních věd v As, doslechl, že si domorodci v oblasti Karákoramu a Hindúkuše již po staletí vyrábějí umělé ledovce jako zásobníky vody. Rozhodl se jejich umění blíže proznat a napsat o něm diplomovou práci. Nedávno jeho studii citoval časopis New Scientist.
Tveiten se vydal do horských vesnic v Pákistánem spravované části Kašmíru a zkoumal, jak tradiční „pěstování ledovců“ probíhá. Zjistil, že pro vesničany jde o důležitou činnost, která jim zajišťuje přísun vody na celoroční zavlažování polí.
Za normálních okolností na jaře roztaje sníh, který se na horách nashromáždil přes zimu. Voda odteče do údolí a pak její zdroje vyschnou. Umělý ledovec ovšem životadárnou tekutinu na horském svahu zadrží, takže je k dispozici až do podzimu.
Led dvojího pohlaví Zakládání ledovce je spojeno s rituály. „Aby ledovec rostl, potřebujeme led dvojího pohlaví. Mužský je smíchaný s kamením a hlínou a pohybuje se velice pomalu nebo vůbec. Ženský je bělejší, roste a pohybuje se rychleji, proto je z něho více vody,“ vyprávěl Tveitenovi obyvatel vesnice Ghwari v Kašmíru.
Samotná činnost probíhá tak, že si místní vyberou vhodnou stráň nad vesnicí, zpravidla výše než 4500 metrů nad mořem, pokrytou kamennou sutí. Do ní vyhloubí jámu, až se dostanou k „mužskému“ ledu ukrytému pod kamením. K němu přidají „ženský“ led – přibližně 300 kilogramů obyčejného ledu. Ten proloží tykvemi naplněnými vodou. Vše přikryjí dřevěným uhlím, pilinami, obilnými otrubami, ořechovými skořápkami nebo podobným materiálem s dobrými izolačními vlastnostmi.
Když začne na svazích nad takto připraveným místem tát sníh, stéká voda až k zárodku umělého ledovce, kde postupně zamrzá. Rozpínající se led rozláme tykve, z nich vyteče voda a to růst ledové masy ještě podpoří. Izolační vrstva chrání led před sílícími slunečními paprsky, které během roku ohřívají horské svahy. Vesničané se shodují, že nebýt této praktiky, zůstali by koncem léta bez vody.
„Jde o typický příklad adaptace na život v extrémním prostředí, jakým velehorská oblast určitě je. Odráží speciální místní podmínky a pro vesničany je bezesporu velice cenný,“ komentuje Zbyněk Engel z Katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Sám se zabývá výzkumem přírodních ledovců v nedalekém Kyrgyzstánu. Zároveň ale upozorňuje, že se skutečnými ledovci nemají zmíněné zmrzlé zásobárny vody mnoho společného.
Ledovce i na rovníku „Skutečný ledovec vzniká přírodními procesy a vyznačuje se specifickými fyzikálními vlastnostmi. Skládá se ze dvou částí – akumulační oblasti, kde se hromadí materiál pro vznik ledovce, a ablační oblasti, kde led naopak odtává,“ vysvětluje český odborník.
Tyto dvě části rozděluje tzv. čára věčného sněhu. Její výška závisí na tom, v jakém klimatickém pásu se ledovec nachází. V polárních oblastech probíhá v nulové nadmořské výšce, proto tu můžeme spatřit ledovce stékající až k hladině oceánu. Směrem k rovníku úroveň čáry věčného sněhu logicky stoupá, v Karákoramu se nachází zhruba ve výšce 4500 až 5500 metrů.
Ale nejvýš ji nenajdeme přímo na rovníku, jak by se dalo očekávat. „V této oblasti se tvoří hodně oblačnosti, která stíní zemský povrch před slunečními paprsky a přináší důležité srážky. Pro vznik ledovců jsou zde proto příznivější podmínky než kolem obratníků,“ upozorňuje Zbyněk Engel. V oblasti obratníků vznikají ledovce místy až ve výšce nad 6500 metrů.
Dalším faktorem, který ovlivňuje vznik ledovců, je pochopitelně teplota. Nejpříznivější je mírný mráz, kdy je vyšší vlhkost vzduchu, a tedy více potenciálních srážek než při extrémním chladu.
Ledovec vzniká nahromaděním a postupnou přeměnou velkého množství sněhu. Spodní vrstvy se pod tíhou sněhu stlačují, částečně rozpouštějí a mění se postupně ve firn, firnový led a nakonec v ledovcový led. „K této přeměně je zapotřebí sloupec sněhu vysoký několik desítek metrů a celý proces trvá desítky až stovky let,“ vysvětluje Zbyněk Engel. Ledovce v Alpách jsou zásobovány sněhem z rozlehlých sběrných oblastí s relativně mírným sklonem. Taková místa v Karákoramu chybějí, ledovce jsou zde proto vyživovány hlavně lavinami.
Zakládání ledovců je spojeno s tradičními slavnostmi, které pomáhají utužovat
komunitu Ingvar Tveiten připouští, že umělé výtvory, které mu vesničané ukázali, měly mocnost jen několika metrů a za skutečné ledovce je pokládat nemůžeme. Také mechanismus jejich vzniku je odlišný: led se netvoří přímou přeměnou sněhu tlakem, nýbrž zachycováním a opětovným mrznutím vody z roztátého sněhu.
Spíš než za výrobu ledovců považuje Zbyněk Engel praktiky kašmírských vesničanů za tradicemi prověřený způsob místního hospodaření s vodou a připomíná další podobné příklady z jiných částí světa: terasování horských svahů nebo budování systému zavlažovacích kanálů rozvádějících ledovcovou vodu po okolních svazích. „Tyto metody známe z celé řady horských oblastí od Himálaje přes Blízký východ až po Alpy nebo jihoamerické Andy,“ připomíná český odborník.
V principu se činnost kašmírských horalů neliší od stavby přehradní nádrže, na kterou by ovšem vzhledem k nadmořské výšce bylo příliš chladno, neboť tu po většinu roku zůstává teplota pod bodem mrazu. Ingvar Tveiten upozorňuje, že pro vesničany má zakládání ledovců také důležitou sociální funkci. „Je spojeno s tradičními slavnostmi, které pomáhají utužovat komunitu. Lidem žijícím v krutých podmínkách dává taková zkušenost pocit, že mají svou budoucnost pod kontrolou,“ uvedl Tveiten pro New Scientist.
V Andách se neprosadí Zmíněný časopis také nabízí myšlenku, že by šlo využít kašmírskou metodu i v dalších oblastech, které v posledních letech trpí nadměrným táním ledovců, například v jihoamerických Andách.
Zbyněk Engel ovšem takový nápad zpochybňuje. Umělé ledovce jsou příliš malé a nemohou výraznější měrou ovlivnit chod přírodních procesů. Kromě toho se terén jihoamerického pohoří od Kašmíru výrazně liší. „Jednou z podmínek, aby zachycování vody z tajícího sněhu fungovalo, je příhodný reliéf – hluboká údolí obklopená strmými skalami. Ty ovšem v Andách s výjimkou Patagonie většinou nenajdeme,“ popisuje český expert.
Andy mají podobu vysoko položených náhorních plošin a sopečných kuželů s ledovými čepičkami. Pro zakládání umělých ledovců chybí zastíněná místa, kde by horské svahy zůstávaly dostatečně chladné. Navíc se většina území And nachází v tropické a subtropické oblasti, takže se čára věčného sněhu nachází výš než v Karákoramu.
V Kašmíru už několik let působí nezisková organizace, která se snaží podporovat zakládání nových umělých ledovců alespoň v této oblasti. Jedním z důvodů je nutnost zvýšit zemědělské výnosy v horských vesnicích, protože roste počet jejich obyvatel.
„Teoreticky by bylo možné zavést tam modernější postupy používané třeba v Alpách k napájení elektráren – provrtat tunely pod horskými štíty a odvádět ledovcovou vodu do sousedních údolí,“ říká Zbyněk Engel. „Kašmír je ale velice chudý a tyto metody jsou pochopitelně velmi nákladné. Kromě toho zmíněná nezisková organizace zřejmě záměrně podporuje tradiční způsob hospodaření, aby si oblast uchovala svá místní specifika,“ dodává český odborník.
***
Umění drsných horalů
Obyvatelé vesnic v pohoří Karákoram a Hindúkuš žijí v extrémních podmínkách. Aby měli čím zavlažovat svá pole, vyrábějí si umělé ledovce, které fungují jako zásobárna vody z tajícího sněhu. Díky tomu voda na jaře neodteče do údolí a přitéká postupně až do zimy.
Vznik přírodního ledovce
Sníh se pod vlastní tíhou postupně mění, až z něj vznikne pevný led
sněhová vločka 90 % vzduchu
ledovec méně než 20 % vzduchu ve formě bublin
zrnitý led 50 % vzduchu
firn 20 až 30 % vzduchu
Výroba může začít:
vesničan z Kašmíru si připravil kusy ledu, kamení a tykve s vodou.
Jak vyrobit ledovec
Vyberte si oblast ve výšce nejméně 4500 metrů nad mořem, obklopenou příkrými svahy, pokrytou kameny a ledem a pokud možno směřující na severozápad.
Vezměte 300 kg „ženského“ ledu (čistého a bílého, vyrobeného ze sněhu) a navršte ho na „mužský“ led obsahující kameny a hlínu.
Mezery vyplňte tykvemi s vodou. Až led začne růst, popraskají a voda vytvoří další led, který zaplní mezery.
Vše přikryjte dřevěným uhlím, pilinami, obilnými otrubami, ořechovými skořápkami nebo kusy látky a počkejte zhruba čtyři zimy.
Každým rokem se voda z roztátého sněhu zachytí mezi kusy ledu a znovu zmrzne. Váš výtvor poroste a začne se plazit s kopce jako skutečný ledovec.
