Oční náhradu tvoří polokoule o průměru 25 mm. V levé oční jamce ji nosila pětadvacetiletá až třicetiletá žena z vyšší společenské vrstvy. Její tělesné ostatky ležely v jednom z asi 40 tisíc hrobů v nekropoli Šahrí Súchtí.
Luxus pro Egypťanku?
Žena, v jejímž hrobě se našlo také zrcadlo, vykazuje africké rysy a měřila téměř dva metry, což je mezi íránskými ženami onoho období, dosahujícími výšky nanejvýš 150 centimetrů, naprosto netypické. Oční protéza byla vytvořena z živice, pryskyřičného materiálu podobného dehtu, smíchané se zvířecím tukem. Na krajích protézy jsou malé otvory, kterými procházela šňůrka udržující oko v důlku.
Podle amerického vědce Jaye Enocha z katedry optometrie z univerzity v kalifornském Berkeley jednou z nejúžasnějších věcí na nálezu je, že se jeho tvůrci snažili vytvořit umělé oko co nejvěrohodnější. Vyznačili na něm dokonce i duhovku a malé paralelní linky, které napodobovaly vlásečnicové žilky, byly vyplněny jemnými zlatými vlákénky. Ostatek pokrývala bílá barva.
Žena byla zřejmě kněžka a umělé oko nosila dlouhá léta. Šňůrky pro jeho zachycení totiž způsobily jisté opotřebení kostí hlavy. Enoch soudí, že protézu nosila pod očním víčkem, což muselo být pro ni velmi nepříjemné.
Žena zřejmě neměla oko, patrně o něj mohla přijít vinou nemoci zvané Phitisis bulbi, jež zmenšuje oční bulvu až na „velikost červíčka“. Podle Enocha žena zřejmě pocházela z Egypta, neboť zrcadlo nalezené u jejího těla bylo vyrobeno ve stylu, který se používal před tisíci roky na Blízkém východě.
