Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Umění je blbost, tvrdí Saudek

Česko

Vysvléci se donaha ještě neznamená otevřít se a něco o sobě sdělit. Tvůrci celovečerního dokumentárního portrétu Jan Saudek si ovšem myslí něco jiného.

Dokument o dvaasedmdesátiletém fotografovi Janu Saudkovi se v omezeném počtu kopií dostal do kin už krátce před Vánoci, oficiální distribuční premiéra je ale až dnes. Tvůrci chtěli stihnout konec roku prý kvůli ambicím ucházet se o cenu za dokument, až se bude bilancovat rok 2007. Ambice ovšem o kvalitě snímku nevypovídají zhola nic.

Žádnou výpovědní hodnotu v tomto ohledu nemá ani vskutku pozoruhodný životopis pětatřicetiletého autora projektu Adolfa Ziky. Tolik aktivit leckdo nestihne za celý dlouhý život, škoda, že se fotograf, producent, režisér, scenárista atd. Adolf Zika v onom „CV“ nepochlubil, že také produkoval film nazvaný 24, který patří k tomu bezkonkurenčně nejhoršímu, co u nás po roce 1989 vzniklo...

Touha po prvoplánové skandálnosti Ani tato informace samozřejmě nic nevypovídá o kvalitě Zikova dokumentu o Janu Saudkovi, o tvůrcově filmovém vkusu však ano. Ten je efektně pozlátkový, plný velkých gest a silných slov, nicméně uvnitř docela prázdný. To ostatně ilustruje autorova snaha často se producírovat v záběru (celkem zbytečně), případně i spolu se svým velkým americkým vozem (naprosto zbytečně). Ne že by pak na Jana Saudka nezbylo místo, prostoru dostal hodně. Ukáže nám, jaký je zdatný atlet, bere nás na místa, kde vznikaly jeho fotografie, účastníme se s ním realizace těch aktuálních, dokonce sledujeme, jak v rámci přípravy záběru „vypouští kozy z chlívku“, případně sám pózuje v rouše Adamově... Rozpráví o svých ženách, milenkách, dětech, bratrovi, jiní rozprávějí o něm: jeho bývalá přítelkyně Sára, současná partnerka, jeho děti, manželka jeho bratra...

Přesto se o fotografovi, který furiantsky prohlašuje „Umění je blbost, pod to se podepíšu!“, nedozvídáme o mnoho více než ze stránek obrázkových bulvárních časopisů. Jan Saudek stále zůstává uzavřen ve své celoživotní póze okázalého outsidera, který na sebe zdánlivě všechno řekne a (opět zdánlivě) nic neskrývá. Na odiv světu staví své nectnosti, slabosti a hříchy, jako by doufal, že se pouhým přiznáním od všeho zlého očistí. Kontroverzní fotograf hraje tuto hru už léta a velmi dobře, a ani tento film ho nepřiměl, aby s tím na chvíli přestal. Respektive Zikův film nejspíš dokazuje, že Jan Saudek hraje onu hru i sám na sebe.

Ve filmu se například na velké ploše řeší, že Saudek není vlastníkem svých starých fotografií, a přestože by mohl být „v balíku“, není. Problém není v tom, že slečna Sára umí dobře diplomaticky mlžit a řekne jen to, co ona sama chce, ale že režisér směřuje film víceméně nahodile, bez dychtivosti dobrat se alespoň relativní hloubky (byť je sám jistě přesvědčen o opaku).

Stejně ledabylý je i formálně: na jedné straně neskrývá snahu být „umělecký“, zároveň je ale schopný zařadit do filmu řadu scén zavánějících „estetikou“ televizní publicistiky. Ambice tu narážejí na neumětelství, které už je dopředu obhajováno propagačními větami „některé scény se mohou zdát za hranicí etiky a morálky současné společnosti“. Touha po prvoplánové skandálnosti je tu příliš zřejmá a zanikají v ní i náznaky toho slibného, co se tvůrcům podařilo s kamerou ulovit. Ve chvíli, kdy začneme mít pocit, že se Jan Saudek dotkl něčeho opravdového, teatrálně nezkarikovaného, film odbočí jinam.

Autor snímku neskrývá, že je obdivovatelem Saudkovy práce, proto nečekejme, že ve filmu dostane prostor některý z kritiků s opačným názorem. Ostatně Saudkovy fotografie tu hovoří samy za sebe a dostávají takový prostor, že nikoho nemohou nechat bez emocí -jak budou zabarvené, je jen na nás. Alespoň v tom je film férový, jeho adorační tón není agresivní.

Nicméně pokud chtěl opěvovat zneuznaného kontroverzního umělce, poněkud se minul s cílem. Jestli s sebou nese nějaký pocit, pak je to hlavně lítost nad člověkem, který „obelhával“ své okolí a teď obelhává především sám sebe. Nebo alespoň chce, aby to tak vypadalo.

***

HODNOCENÍ LN 2

Jan Saudek

ČR/USA 2007 Scénář a režie: Adolf Zika Kamera: Jan Bartoš, Robert Bílý Hudba: Claus Grabke Distribuce v ČR: Palace Pictures Premiéra: 21. 12. 2007 resp. 3. 1. 2008

Ambice tu narážejí na neumětelství, které už je dopředu obhajováno propagačními větami „některé scény se mohou zdát za hranicí etiky a morálky současné společnosti“

Autor: