Křtil jsem v posledních osmi letech sedm svých knih, ale dnes musím sebekriticky přiznat: byla to nuda. A to jsem se je snažil ozvláštnit, jak to šlo. Na křtu mého románu Loď s otroky perlil Bolek Polívka, u Božího mobilu zpíval Michal Prokop, na křtu detektivky Jsi mrtvej, tak nebreč zase recitovala svou báseň Ester Kočičková, i Rudolf Křesťan jako kmotr sbírky mých fejetonů se snažil, jak mohl - a přesto všechny ty oslavy vyzněly jaksi do ztracena. Novinářů přišlo sice požehnaně, i nějaká ta televize tam vždycky byla, ale druhý den v médiích - ticho. Jen jednou o tom křtu napsali; to když na něj má letitá kolegyně a kamarádka Pavlína Wolfová přinesla ukázat své čerstvě narozené dítě. Dítě jmenovali, knihu ne.
Byl jsem ale i na cizích křtech, často jako kmotr - a zase žádný velký ohlas. A to třeba na křtu románu Prsatý muž aneb zloděj příběhů od mého dalšího kamaráda Josefa Formánka servírovali místo obvyklých chlebíčků různé exotické pochoutky a hemžilo se to tam indiánskými kostýmy i rekvizitami! Kniha zajímavá, show jak malý Ein Kessel Buntes, ale mediální efekt zase nic moc. Poslední knihu Zbláznil se svět, anebo já? jsme se spolu s mým vydavatelem Andrejem Šťastným už rozhodli ani nekřtít. Usoudili jsme, že tradiční křty už smysl nemají. Jen jsme pozvali pár přátel do hospody a tak nějak přátelsky jsme ji zapili.
Až minulý týden jsem pochopil, že křty smysl mají. Že jen jak se změnil svět, změnil se i charakter téhle slavnostní kulturní události. Jen my, staromilci, se ještě bláhově domníváme, že důležitá je kniha, nebo dokonce autor. Nikoli. Skutečně důležité je správné složení hostů.
Hlavní zásada: pryč s intelektuály! Vedou nudné hovory o nějakých skutečných hodnotách, opít se sice také umějí, ale maximálně se pohádají nebo neobratně postrkají a to dnes už nikoho nezajímá. Že by se začali trumfovat, kdo má v kapse kolik peněz? I kdybychom odhlédli od toho, že by to považovali za trapné - kde by je vůbec vzali?
Stejný omyl je ale zvát si jen pracháče. Ti skuteční, všichni ti generální ředitelé, kapitáni bankovního sektoru a majitelé finančních kolosů, jsou ještě nudnější než intelektuálové. Na rozdíl od nich se ani opít neumějí, protože by jim to narušilo vybalancovaný zdravý život a druhá manželství s blonďatými sekretářkami. Hovory také nijak záživné nevedou (jejich cash flow nikoho nepobaví) a místo peněz, které by mohli vykládat furiantsky na stůl, by se mohli přebíjet maximálně kreditními kartami. Ty mají ovšem na rozdíl od mariáše všichni stejné. Prostě vyšisovaná nuda. Všechno je u nich jaksi zprostředkované a odlidštěné. Napřáhni pěst -a ránu ti dá jejich bodyguard.
Minulý týden nám ukázal, že nejlepší kombinace hostů pro to, aby byl křest opravdu úspěšný, je vyvážený mix zbohatlíků, kteří si uchovali své autentické kořeny. Napůl kolotočáři, napůl estébáci. V jedné kapse tlustý svazek bankovek, v druhé revolver. Stará dobrá tradice kovbojských salonů. Zbytek už obstará povaha přiměřeně zalitá alkoholem.
Jenže kde má obyčejný literát takové známé brát? Takové kamarády má dnes maximálně politik. Jinak už nikdo...
***
Prostě vyšisovaná nuda. Všechno je u nich jaksi zprostředkované a odlidštěné. Napřáhni pěst - a ránu ti dá jejich bodyguard.
