Jiří si ve svých 29 letech nechal na doporučení kožní lékařky „pro jistotu“ u chirurga na jedné pražské poliklinice odstranit mateřské znaménko. Vše považoval za banální záležitost.
Vzorek putoval na histologické vyšetření. Kdyby se Jiří tehdy dozvěděl, že výsledky ukazují na to, že má zhoubný kožní nádor melanom, mohlo být dnes vše jinak. Jenže místo toho se o své diagnóze dozvěděl až téměř po dvou letech a teď bojuje o život.
Kde se stala chyba, že lékař Jiřího o výsledcích vyšetření neinformoval, se dnes stěží zjistí. Už jen proto, že se ani on, ani jeho nejbližší nechtějí zatím stresovat nějakými stížnostmi nebo žalobami. „Chirurg udělal podle mě zásadní chybu. Na žaloby teď ale nikdo z nás nemá sílu ani čas. Možná o tom budeme uvažovat, až budeme ve větším klidu,“ vysvětluje Jiřího družka Alena Potměšilová.
Podle ní by měl být jeho příběh především apelem na všechny, aby se více zajímali o své zdraví, pečlivě si hlídali výsledky různých vyšetření a nespoléhali se na to, že se o ně zdravotnický systém automaticky postará. Něco podobného se totiž může s trochou nadsázky stát každému. A to přesto, že lékaři mají povinnost pacienty informovat.
„V tom množství materiálu, které se na kožní nádory vyšetřuje, se může stát ledacos,“ vysvětluje Ladislav Knajfl z odborné chirurgické společnosti, sekce ambulantních chirurgů. „Je povinností lékaře, když se zjistí, že je podezření nádoru, aby v tom dále konal. Podstatné ale je, že se také nemocný má ptát po tom, co mu je,“ nabádá všechny Knajfl.
Pokračování na straně 4
Umírá na rakovinu. Lékař mu o ní neřekl
Dokončení ze strany 1
To, že Jiří Malina není zdráv, se začalo projevovat letos na jaře. Tedy rok a půl po odstranění mateřského znaménka. Byl velmi unavený, měl zvětšené uzliny, pak začal i omdlévat. Teprve po několika návštěvách lékařů, po neúspěšné „léčbě“ antibiotiky a po několikadenním pobytu v nemocnici se Jiří v srpnu dozvěděl, že má zhoubný melanom s metastázemi. „V nemocnici zkoumali, odkud vítr fouká. Ptali se, jestli Jiřímu někdy odstraňovali mateřské znaménko. Nakonec vyhledali výsledky z roku 2007 a zjistili, že už tehdy ukazovaly na zhoubný melanom,“ vzpomíná Alena Potměšilová, Jiřího přítelkyně povoláním zdravotní sestra.
Je otázka, jestli tehdy chirurg z pražské polikliniky výsledky podcenil, jestli je vůbec neviděl, nebo je sice znal, ale z nějakého důvodu Jiřího nekontaktoval. Jiří podle Aleny uznává, že se sám měl o výsledky vyšetření podrobně zajímat. Podle odborníků je ovšem jednoznačně povinností lékaře pacienta o těchto věcech informovat.
Například podle právníka Ondřeje Dostála, který se specializuje na práva pacientů, má lékař povinnost o výsledku vyšetření, které ukazuje na rakovinu, informovat, i kdyby pacient sám něco podcenil. Musí pacienta poučit a navrhnout další kroky.
„Pacient by mohl podat žalobu na náhradu škody nebo na ochranu osobnosti,“ říká Dostál. Odškodnění by mohlo podle jeho odhadu být v řádu několika milionů. Lékaře mohou podle něj žalovat i Jiřího blízcí. „Pokud existuje výsledek vyšetření, který ukazuje, že má melanom, měl lékař povinnost konat. Jedna věc by lékaře mohla u soudu zachránit. Kdyby měl ve zdravotnické dokumentaci uvedeno, že pacienta poučil, že má melanom, pozval ho na kontrolu a on se rozhodl věc neřešit,“ myslí si Dostál. Žalobu na náhradu škody lze podat nejpozději dva roky poté, co se o problému dozví. Žalobu na ochranu osobnosti tři roky po události.
„Záleží na konkrétním případu, jak se lékař s pacientem dohodnou,“ myslí si naopak náměstkyně ministryně zdravotnictví Markéta Hellerová. „Jestliže se domluví, že si má pacient pro výsledky zavolat, je na jeho zodpovědnosti, aby to nezanedbal. Když vyšetření něco ukáže, lékaři se obvykle snaží pacienta dopátrat,“ říká.
Odborníci na bezpečí ve zdravotnictví na riziko, že výsledky zásadního vyšetření někde zapadnou, myslí. Když se zdravotnické zařízení připravuje na akreditaci kvality, musí proto mimo jiné zajistit také postup, jak něčemu takovému předcházet. „Když přijdou výsledky, musí je někdo vidět, ne že je sestra automaticky založí a nikdo se o ně nezajímá, dokud pacient nezavolá. Když se zjistí nemoc, lékař má pacienta aktivně vyhledat,“ říká předseda Spojené akreditační komise David Marx. „Dovedu si představit i objektivní důvody, proč si pacient pro výsledky nezavolá,“ podotýká.
Podle uznávaného chirurga Ladislava Knajfla se to tak také v ordinacích děje. „Když nejsou výsledky histologie k dispozici při vyndavání stehů, budou jistě při další kontrole,“ říká. „Pokud lékař výsledky z laboratoře nedostane, musí se po nich pídit a musí se to najít.“ Jenže jak Knajfl říká, stát se může leccos.
Jiří je nyní po první dávce chemoterapie a čeká ho další. Alena se o něj stará u Prahy. Věří, že v čistším venkovském prostředí má větší šanci na uzdravení. I když lékaři Jiřímu nedávají téměř žádnou naději na vyléčení, Alena a jeho přátelé stále doufají a po různých možnostech se pídí na vlastní pěst. Jiřímu prý pomáhá léčba rostlinnými léky od specialistky na čínskou medicínu. Jiřího blízcí pátrají také po možnosti získat nový lék, který se s nadějnými výsledky testuje v USA.
***
Lékař–pacient Ptejte se sami * Podle lékařů se přístup jednotlivých pacientů velmi liší. Někdo se o svůj zdravotní stav vůbec nestará, jiný se aktivně ptá, jak výsledky vyšetření tkání (histologie) dopadlo. * Lékař má povinnost pacienta informovat o jeho zdravotním stavu, tedy i o zásadních výsledcích vyšetření. * Při komunikaci mezi laboratoří, ordinací a pacientem se ale může stát řada chyb. Pacienti se mají pro jistotu vždy sami ptát.
(Jména pacienta a jeho přítelkyně jsme na požádání pozměnili.)
